Aristotelés ze Stageiry

Biografie / Fyzika / Matematika / Psychologie / Antické Řecko / Filozofie

*384 (Stageira, Chalkidiki) – †322 př.n.l. (Euboia), nejuniverzálnější a největší antický myslitel; zakladatel logiky

a řady vědních disciplín. Pocházel z Trácie, byl vychovatelem Alexandra Velikého, působil v Athénách, musel uprchnout jako stoupenec promakedonské strany, později zemřel na Euboii. Byl žákem Platónovým, založil peripatetickou školu. Filozofii dělil na teoretickou (učení o bytí, jeho částech, příčinách a základech), praktickou (o lidské činnosti) a poetickou (o tvorbě krásna a užitku). V polemice s Platónovou naukou o ideách budoval svou ontologii (první filozofii). Podle Aristotela působí při vzniku konkrétních věcí 4 příčiny: látka (stálý podklad dění), forma (určitost věci, skutečnost), účel a hybná příčina. Příčinou pohybu, řádu a dobra ve vesmíru je tzv. nehybný první hybatel. Analyzoval základní myšlenkové formy (pojmy, soudy, úsudky), vytvořil první logický systém, jehož hlavní částí bylo učení o kategorickém sylogismu. Vesmír považoval Aristoteles za prostorově konečný, uspořádáním a časově věčný. Aristotelovo dílo nejen že bylo vysoce oceňováno G. W. Hegelem, ale působí dodnes především svým stylem vědeckého myšlení, smyslem pro systematičnost a logiku poznání, víru v sílu lidského rozumu. Hlavní díla: Metafyzika, První a druhé analytiky, Fyzika, O duši. Z Poetiky, spisu o umění, se zachovala jen část o tragédii; definoval ji jako zobrazení uceleného děje, jehož cílem je vyvolat u diváků psychickou očistu (katarzi).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 9. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: akt

, Albert Saský, Alexandros z Afrodiziady, ananké, Andronikos, Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius, antická filozofie, apodiktika, arabská filozofie, aristokracie, aristotelismus, astronomie, Averroes, Bernardinus Telesius, biologie, Boetius de Dacia, Buzek z Kdyně, causa efficiens, causa formalis, Choumnos Nicephoros, chrematistika, ctnost, dialektická logika, dialektika, dramatické jednoty, druhá filozofie, duch, dynamis, energeia, entelechie, epigeneze, eristika, Eudémos z Rhodu, filozofie, filozofie práva, formální logika, Franz Brentano, Friedrich Adolf Trendelenburg, geneze, genialita, geografický determinismus, Hesse Benedykt, homonymie, hylozoismus, Jan Marek Marci z Kronlandu, jiné a jinobytí, Johannes Duns Scotus, kalokagathia, Keplerova supernova, komedie, Kronos Diodóros, kvalita, kvantita, látka a tvar, literární druhy, lyceum, mammaliologie, metafyzika, metriopatie, mimesis, modální logika, neurofyziologie, Nicole Oresme, novoplatonismus, nús, Olympiodoros Mladší, optimismus a pesimismus, Organon, patriarchát, peripatetická škola, Pierre Abélard, Platón, poetika, polysylogismus, Porfyrios z Tyru, Porfyriův strom, potenciální, predikabilia, přirozené právo, první filozofie, prvotní hýbatel nehybný, psychický jev, psychofyzický problém, psychologie, řecká literatura antická, řecké antické divadlo, reflexe, Robert Kilwardby, rozpor, scholastika, sedm svobodných umění, Siger z Brabantu, stoicheion, středověká filozofie, substance, sylogistika, symbol, teleologie, Theofrastos z Eresu na Lesbu, to theion, tomismus, totožnost, tragické, účinek, univerzália, věčnost, vědění, vědomí, vědosloví, vitalismus, vůle, vůle, Władysław Witwicki, zákon vyloučení třetího, znak a symbol, zóon polítikon.