mimesis

Antické Řecko / Filozofie

[Mimézis, řečtina], učení ve starořecké estetice a filozofii, považující lidské poznání a uměleckou tvorbu za nápodobu či zobrazování skutečnosti. Antická estetika spatřovala v mimesis podstatu veškerého umění. Sama idea mimesis byla interpretována jak materialisticky, tak idealisticky. Platón se domníval, že umělec pouze pasívně napodobuje vnější skutečnost, zatímco ideová podstata, postižitelná pouze rozumem, mu uniká. Proto nepokládal umění za druh poznání. Naproti tomu Aristoteles soudil, že umění prostřednictvím napodobování může postihovat i podstatu jevů. Zdůrazňoval tvůrčí ráz mimesis spočívající v zobecňování a typizaci. Teprve koncem antiky vystoupil proti mimesis jako základu umění Filostratos a jeho vnuk téhož jména, vyzdvihovali nad mimesis a proti ní umělcovu fantazii. Antická teorie mimesis vytvořila ve filozofii a vědě celou tradici. Byla obnovována v době renesanční i v novověku v diferencovanější podobě, například v psychologii (K. Groos), sociální (G. Tarde) a jiné filozofické problematice.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: umění.