znak a symbol

Psychologie

Základní sémiotické pojmy užívané v psychologickém kontextu při studiu poznávacích procesů, řeči a komunikace. Znaková forma odrazu je specificky lidská a zdůrazňuje sociální determinaci individuálních obsahů vědomí. Pojem znaku navazuje na Aristotelovo pojetí dvou typů znakových vazeb (seméion a symbolon) a na starověké rozlišení přirozených a konvencionálních znaků (signum naturale, signum ad placitum), z nichž vyšly četné filozofické, logické, psychologické a lingvistické koncepce využívající sémiotického přístupu v teorii poznání. Znak se definuje jako vztahový pojem, k němuž je přiřazen význam, respektive smysl. Základní podvojnost znaku vychází z toho, že znak jednak vytváří dialektickou jednotu se svým významem či smyslem, jednak vystupuje v podobě kódu. Poněvadž znaky a jejich významy se výrazně podílejí na regulaci lidské činnosti, spojila psychologické studium znaků a znakových systémů se studiem symbolických aktivit a sémantických funkcí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 1. 2007
Autor: -red-