novoplatonismus

Filozofie

[Novoplatonyzmus], idealistický směr pozdní antiky (3.–6. století), usilující systematizovat Platónovu a Aristotelovu filozofii a obě spojit se stoicismem, novopythagoreismem a s prvky orientálních, mystických aj. učení, formoval se jako poslední velký pokus antického myšlení čelit křesťanskému monoteismu. Nejdůležitějšími představiteli novoplatonismu byli Plotinos, Porfyrios a Proklos. Novoplatonismus se rozvíjel ve školách: alexandrijské, syrské, pergamské aj. Podle novoplatonismu se stupňovitost jsoucna dociluje postupným oslabováním (vyzařováním) božského počátku od „jednoho“ přes rozum, duši až ke kosmu a hmotě. Novoplatonismus zapůsobil na křesťanství, zvláště patristiku, arabskou filozofii, středověkou kacířskou mystiku, renesanční filozofii přírody i německou klasickou filozofii (F. W. J. Schelling, G. W. F. Hegel).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 9. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alfarabi

, Ambrosius Theodosius Macrobius, Ammonios Sakkas, Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius, arabská filozofie, Bachja ibn Pakuda, Bratří čistoty, Damasehios, emanace, extáze, Félicité Robert de Lamennais, fenomén, Fulbert z Chartres, Giovanni Pico della Mirandola, gnosticismus, Jan Marek Marci z Kronlandu, Joann Petrici, Johannes Reuchlin, Johannes Scottus Eriugena, Karl Jaspers, Longinos, manýrismus, meditativní techniky, Mikuláš Kusánský, mystika, platonismus, platónská Akademie, plnější bytí, Plótínos, Porfyrios z Tyru, Proklos, Ralph Waldo Emerson, řecká literatura antická, Sallustios, středověká filozofie, Svatý Augustin, symbol, teologie a filozofie, teosofie, Tomáš Akvinský, účinek, William Butler Yeats, zprostředkování.