astronomie

Vesmír / Astrofyzika

[Řečtina], hvězdářství – věda o vesmíru, jeho složení a struktuře, fyzikálních vlastnostech, pohybech a jeho vývoji. Vznikla z potřeb určovat čas a orientovat se (například pravidelně se opakující deště a záplavy v Egyptě, Babylónu, Číně a Indii vyžadovaly přesné kalendáře). Staří Řekové postoupili již k určování tvaru a rozměrů Země a výkladu pohybu planet. Ptolemaiova geocentrická soustava, podepřená filozofickými názory Aristotelovými a později přijatá křesťanskou církví, se udržela do začátku novověku. Výrazný pokrok přinesla Koperníkova heliocentrická soustava, Keplerovy zákony a Newtonova teorie gravitace. Další vývoj astronomie úzce souvisí s rozvojem techniky, fyziky (stavba dalekohledů, fotoaparátů, spektrální analýza) a kosmonautiky. Astronomie se dělí na mnoho oborů: určováním poloh nebeských těles, přesného času a zeměpisných souřadnic se zabývá sférická astronomie a astrometrie, astronomie teoretická vypočítává pohyby nebeských těles a podává teorii stavby nitra a atmosféry hvězd, astronomie praktická se zabývá astronomickými pozorováními, tvořícími základ celé astronomie. Pohyby planet a dvojhvězd se zabývá nebeská mechanika, rozložením hvězd v prostoru hvězdná statistika, pohyby hvězd a rotací Galaxie hvězdná dynamika. Fyzikální vlastnosti hvězd studuje astrofyzika, zejména pomocí spektroskopie, fotometrie a radioastronomie. Perspektivním oborem je neutrinová astronomie a astronomie vysokých energií (záření X a gama).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 3. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: aktivní radioastronomie, arabská literatura, astrologie, astrometrie, efemeridová astronomie, geodetická astronomie, geodynamika, Immanuel Kant, infračervená astronomie, klasická astronomie, meteorická astronomie, nautická astronomie, neutrinová astronomie, Níkéforos Grégorás, optická astronomie, paralela, poziční astronomie, praktická astronomie, sedm svobodných umění, sférická astronomie, stelární astronomie, věda.