Franz Brentano

[Brentáno], *16.1.1838 – †17.3.1917, rakouský idealistický filozof, předchůdce fenomenologie

. Původně katolický teolog, profesor univerzity ve Würzburgu a Vídni. Blízký novoscholastice, ale pronásledován pro proticírkevní postoje. Kritik I. Kanta

, obracel se hlavně k Aristotelovi

. Ostře odlišoval fyzické a psychické jevy, za rodový znak psychických jevů považoval jejich intencionalitu, tj. zaměřenost na reálný nebo ideální objekt. Jeho pojetí předmětu je přes zdánlivý realismus idealistické, neboť objekt závisí na intencionalitě

. Existenci vnějšího světa považuje za pouze pravděpodobnou. Psycholoii, mající zkoumat pouze psychické akty, dělí Brentano na deskriptivní a genetickou. Pravdu zakládá na zážitku evidence. Z myšlenky deskriptivní psychologie

vyšla později fenomenologie

. Učení o intencionalitě převzali C. Stumpf

, E. Husserl

, A. Meinong

, M. Scheler

a M. Heidegger

. Na podněty z oblasti logiky a kritiky jazyka navazovala analytická filozofie, v psychologii působil zejména na würzburskou školu. Českou filozofii ovlivnil především prostřednictvím T. G. Masaryka

(Brentano byl jeho univerzitním učitelem) a brentanovců na pražské německé univerzitě (A. Marty

, O. Kraus

, který roku 1932 založil v Praze Brentanovu společnost a Brentanův archív). Hlavní spisy: Psychologie vom empirischen Standtpunkt (Psychologie z empirického hlediska), Von der Klassifikation der psychischen Phänomene (O klasifikaci psychických jevů).