Franz Brentano

Biografie / Filozofie

[Brentáno], *16.1.1838 – †17.3.1917, rakouský idealistický filozof, předchůdce fenomenologie. Původně katolický teolog, profesor univerzity ve Würzburgu a Vídni. Blízký novoscholastice, ale pronásledován pro proticírkevní postoje. Kritik I. Kanta, obracel se hlavně k Aristotelovi. Ostře odlišoval fyzické a psychické jevy, za rodový znak psychických jevů považoval jejich intencionalitu, tj. zaměřenost na reálný nebo ideální objekt. Jeho pojetí předmětu je přes zdánlivý realismus idealistické, neboť objekt závisí na intencionalitě. Existenci vnějšího světa považuje za pouze pravděpodobnou. Psycholoii, mající zkoumat pouze psychické akty, dělí Brentano na deskriptivní a genetickou. Pravdu zakládá na zážitku evidence. Z myšlenky deskriptivní psychologie vyšla později fenomenologie. Učení o intencionalitě převzali C. Stumpf, E. Husserl, A. Meinong, M. Scheler a M. Heidegger. Na podněty z oblasti logiky a kritiky jazyka navazovala analytická filozofie, v psychologii působil zejména na würzburskou školu. Českou filozofii ovlivnil především prostřednictvím T. G. Masaryka (Brentano byl jeho univerzitním učitelem) a brentanovců na pražské německé univerzitě (A. Marty, O. Kraus, který roku 1932 založil v Praze Brentanovu společnost a Brentanův archív). Hlavní spisy: Psychologie vom empirischen Standtpunkt (Psychologie z empirického hlediska), Von der Klassifikation der psychischen Phänomene (O klasifikaci psychických jevů).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexius Meinong, Anton Marty, Brentano, Carl Stumpf, Edmund Husserl, fenomenologie, Friedrich Adolf Trendelenburg, intencionalita, Kazimierz Twardowski, Oskar Kraus, předmětnost, rakouská psychologická škola, reismus, transcendentální fenomenologie, vědomí, würzburská škola, zážitek.