genialita

[Genyalita, latina], extrémní nadprůměrnost jedince v určitých schopnostech, dovednostech či výkonech, nejvyšší míra tvůrčích potencí spojená s vysokým stupněm originality a s bohatou produkcí. Genialita je integrovaným produktem celé osobnosti, závislým jak na genetickém vkladu, tak na prostředí, v němž se rozvíjí jako vyšší forma nadání, respektive talentu. Projevuje se mimořádnými uměleckými, vědeckými či sociálně organizačními výkony a zpravidla bývá specificky zaměřena (hudební genialita, matematická genialita ). Vnitřní příčiny geniality byly často kladeny do souvislosti s problematikou normality osobnosti a neoprávněně analogizovány s chorobnými příznaky (Aristoteles, M. T. Cicero, A. Schopenhauer), s nimiž genialita sdílí pouze statisticky nízké procento výskytu. Přes různost názorů na původ geniality (genetické mutace, biochemické vlivy na centrální nervovou soustavu, generačně zdokonalovaný „kód inteligence“) existuji některé více či méně typické vlastnosti osobnosti doprovázející genialitu (bohatá fantazie, intuice a imaginace, schopnost vhledu, abstraktní myšlení), doplněné výrazným volním úsilím geniálního jedince (vytrvalost, houževnatost, píle).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 9. 2006
Autor: -red-