nús

[Řečtina], rozum, duch, jeden ze základních pojmů antické filozofie, příčina vědomí i sebevědomí v kosmu i v člověku; princip intuitivního poznání. Poprvé se pojem nús objevuje u Anaxagory jako vnější příčina pohybu konečných hmotných částřc; jako princip formování beztvaré hmoty. Aby z chaosu vznikl kosmos, je nutný duchovní princip nús, který je samo nekonečno. Tento duch je silou jednotící, vše vhodně kloubí dohromady. Nús je vždy týž, ať ve vesmíru nebo v organismu, je celistvý a jednoduchý, ale ovládá i nekonečné komplikované. Nús je nadsvětový princip, stojící proti kosmičnosti hmoty, princip inteligentní vůle, nekonečně silné a mocné: – Nús bývá interpretován materialisticky (Démokritos) i idealisticky (Platón, Aristoteles), středověk v něm vidí osobní teistický princip.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 9. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Archelaos z Athén, Galenos z Pergamu.