sylogistika

[Syligistyka, řečtina], nauka o kategorickém sylogismu, deduktivní systém, vytvořený Aristotelem

, interpretovaný z hlediska moderní formální logiky jako systém přirozeného usuzování. Sylogistika je teorie: a) Tří proměnných, tzv. vyššího, nižšího a středního termínu, označovaných tradičně písmeny P, S, M, přičemž vyšší termín je predikátem závěru, nižší jeho subjektem. Střední termín se vyskytuje dvakrát v premisách jako subjekt nebo predikát. b) Čtyř logických konstant „každý . . , je . . .“, „žádný . . . není“, „některý . . . je . . .“, „některý . . . není“, vztahujících se na tzv. kategorické soudy. c) Tří pravidel konverze, tzv. obratu prostého pro obecné záporné a částečné kladné soudy („žádné S není P, tedy některá P jsou S“) a tzv. obratu pro obecný kladný soud („každé S je P,tedy některá P jsou S“). d) Pravidel základních, tzv. dokonalých sylogismů (například „všechna M jsou P, všechna S jsou M, tedy všechna S jsou P“). Pomocí těchto pravidel s použitím přímého a nepřímého důkazu je dokazována platnost ostatních, tzv. nedokonalých sylogismů. V sylogistice existuje celkem 24 platných úsudků, tzv. modů, po šesti v každé figuře, vymezených postavením středního termínu v premisách.