vitalismus

Filozofie

Filozofie, objektivně idealistický filozofický směr v biologii, vysvětlující všechny procesy a projevy života působením zvláštního nemateriálního a nadpřirozeného činitele nazývaného entelechií, duší, životní silou ap. Tento faktor je aktivní, má formovat a oživovat pasívní hmotu. Zdroje vitalismu sahají zejména k Platónovu učení o duši, Aristotelově nauce o entelechii a dále k Plótínovi. Jako koncepce se vitalismus zformoval v 17. a 18. století, kdy vystupoval jako idealistická reakce na mechanický materialismus. Později byl zatlačen rozvojem organické chemie, například uskutečněním syntézy močoviny z anorganických látek F. Wóhlerem (1828). Spor mechanického a vitalistického pojetí životních procesů se oživil koncem 19. a začátkem 20. století, kdy neovitalisté idealisticky využili některé jevy individuálního vývoje a utváření orgánů, dědičnosti a přeměn energie (J. J. Uexküll, H. Driesch). Filozofický výklad vitalismu podal H. Bergson. Rozvoj přírodních věd, zejména molekulární biologie a další potvrzení Darwinovy evoluční teorie rozhodujícím způsobem podkopaly pozice vitalismu ve vědě. V české filozofii byl obhájcem vitalismu zejména F. Mareš.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Justus Liebig, Marie Franfois Xavier Bichat, neovitalismus, Pierre Jean Georges Cabanis, podvědomí, vis vitalis.