Filozofie, objektivně idealistický filozofický směr v biologii, vysvětlující všechny procesy a projevy života působením zvláštního nemateriálního a nadpřirozeného činitele nazývaného
entelechií, duší, životní silou ap. Tento faktor je aktivní, má formovat a oživovat pasívní hmotu. Zdroje vitalismu sahají zejména k
Platónovu učení o duši,
Aristotelově nauce o entelechii a dále k
Plótínovi. Jako koncepce se vitalismus zformoval v 17. a 18. století, kdy vystupoval jako idealistická reakce na mechanický
materialismus. Později byl zatlačen rozvojem
organické chemie, například uskutečněním syntézy
močoviny z anorganických látek F. Wóhlerem (1828). Spor mechanického a vitalistického pojetí životních procesů se oživil koncem 19. a začátkem 20. století, kdy
neovitalisté idealisticky využili některé jevy individuálního vývoje a utváření orgánů, dědičnosti a přeměn energie (
J. J. Uexküll,
H. Driesch). Filozofický výklad vitalismu podal
H. Bergson. Rozvoj přírodních věd, zejména
molekulární biologie a další potvrzení
Darwinovy evoluční teorie rozhodujícím způsobem podkopaly pozice vitalismu ve vědě. V české filozofii byl obhájcem vitalismu zejména
F. Mareš.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
18. 7. 2006
Autor: -red-
