literární druhy

Literatura, označení pro základní členění umělecké literatury na tři specifické oblasti: lyriku, epiku a drama. Je vedeno jednak hledisky poetiky (strukturní zvláštnosti jazykové organizace vzhledem k předmětu zobrazení), jednak hledisky estetickými, postihujícími hlavními principy uměleckého vztahu a vyjádření skutečnosti (princip lyrický, epický, dramatický). Vedle tohoto klasického členění se v novější době uplatňuje též členění podle jazykové formy na poezii, prózu a drama (řeč vázaná, řeč nevázaná, dialog). První pokus o dělení literatury se připisuje Aristotelovi, který specifikuje základní způsoby nápodoby v tragédii a v eposu. Na tuto tradici navazuje klasicismus, ale vlastní teorie literárních druhů se datuje zejména iniciativou J.W.Goetha, který vymezuje literární druhy na základě vztahu tvůrčího subjektu ke skutečnosti: subjektivnost se připisuje lyrice, objektivnost epice a syntéza obou dramatice. Druhou základní linii reprezentují badatelé opírající se o formální příznaky (v Rusku například N.A.Dobroljubov, v Německu J.Petersen). Praktickým výsledkem je tzv. triadická definice jednotlivých literárních druhů, spočívající v tom, že každý ze tří literárních druhů je vymezen nepřítomností charakteristického znaku, který naopak mají společné ostatní dva druhy: například lyrika se svou nesyžetovostí tiší od syžetové epiky a dramatu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 9. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: žánr.