vůle

Psychologie

Psychologie, splečensky podmíněný psychický proces vědomé a účelné regulace všech reakci člověka, zejména jednání, schopnost rozhodování a volby činnosti nutné k uskutečnění vytčeného cíle, proces vědomého řízení lidské činnosti navozující stav psychické nástavby, který připouští zpracování určitých podnětů a jiné vylučuje (proces regulace silových vztahů mezi různými tendencemi). Vůle byla dlouho ve shodě s Aristotelem chápána jako „rozumné snažení“, teprve u Augustina a R. Descarta dochází k oddělení vůle od rozumu. Vůle byla dále pokládána za duševní schopnost, které je přisuzováno zejména prosazování individuality, rozhodování se ve shodě s vlastními intencemi, dosahováni vědomě vytčených cílů, odolávání vnějším tlakům, překonávání překážek a kontrola vlastní emocionality (impulsivity). Vůle byla kladena buď do protikladu k reflexům či pudům, nebo byla převáděna na jinou duševní funkci, například na city (H. Ebbinghaus). Behaviorismus rozpustil problematiku vůle a volního jednání v problematice motivace, respektive cílového chování. Psychologie užívala na jedné straně jako ekvivalentního pojmu vůle (respektive jako označení intrapsychické stránky volního aktu) výraz chtění, který jindy slučovala s vnější stránkou volního procesu pod celkovým názvem vůle. Ve 20. letech 20. století byla vůle definována jako chtění, v němž se subjekt prožívá jako příčina svého jednání, vůle byla v tomto smyslu spojována s vědomím svobodného rozhodovánf. Af jde o prosazeni určité tendence, nebo o uplatněni zábran, je vůle vždy výsledným momentem boje rázných sil, v němž se uplatňují kognitivní, emocionální a motivační složky osobnosti na pozadí spontaneity. Vůle sama o sobě představuje schopnost provést určitý výběr a začít volní akci, není však rysem individua, nýbrž charakteristikou situačního chování, probíhajícího v úrovni pudových impulsů (impuls je vrozený, cíl není uvědomován), zvykových impulsů (impuls je naučený, cíl není vždy jasně uvědomován) a volních impulsů (impuls může mít pudový nebo zvykový původ, cíl je vždy jasně uvědomován). Problém rozlišení volních a mimovolních aktivit řeší marxismus psychologickým poukazem na souvislost vůle s korovými procesy, vůle je chápána jako vyvíjející se struktura ve formě regulativní dispozice, které se člověk učí. Akt vůle chápaný jako intervence celé osobnosti v motivaci každého činu má vlastní strukturu, v níž rozhoduje fáze vzniku pohnutky a psychického napětí, fáze vzniku představy cíle a prostředků jeho dosaženi, fáze eventuálního boje motivů, fáze rozhodnutí a výsledná fáze jednání. Volní akt je začleněn ve struktuře volního chování, jež souvisí se vzorci volní pozornosti, organizujícími percepční pole a zaměřenost akce. Specificky lidský volní akt, zahrnutý ve vyšších formách jednání, vychází ze slovní signalizace, podřízené organizaci CNS. Důležitým předpokladem průběhu všech navazujících fází volního aktu je zpětná vazba jednání, regulující volni aktivitu nejen dosaženými výsledky, ale i představami. Specifika lidského chování proto spočívá v tom, že se činnost člověka aktivuje či tlumí i na základě pouhých představ následků, jež vyvolá. Z popisného hlediska je vůle specifickým aktem, jehož nejcharakterističtějším rysem je schopnost překonávat vnější i vnitřní překážky, nepodléhat bezprostředním přáním a pohnutkám a uvědomovat si hodnoty sledovaného cíle a uskutečilovaného činu. Idealismus chápe vůli nesprávně jako sílu (u voluntaristů a existencialistů iracionální) nezávislou na vnějším světě a nesouvisející s objektivní nutnosti. Volní jednání se však vyvíjelo a utvářelo zejména při postupné přeměně objektivního světa. Svobodná vůle nespočívá v domnělé nezávislosti na přírodních a společenských zákonitostech, ale ve schopnosti rozhodovat se a účelně jednat se znalostí věci. Síla vůle pak není dána člověku přírodou, nýbrž je výsledkem znalostí, zkušeností, výchovy a sebevýchovy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: charakter, degradace, jednání, meditativní techniky, moc, pracovní křivka, projev vůle, rozvaha, snaha, Théodule Ribot, vývoj psychiky.