substance

Tento termín pochází z latiny, znamená filozoficky trvalý a neměnný základ skutečnosti (věcí a jevů) – podstatu

. Pojem pochází původně od Aristotela

, který jím rozuměl to první jsoucno, které existuje samostatně a je neměnným nositelem všech proměnlivých vlastností věcí. Z tohoto pojetí substance pak vycházela i středověká křesťanská filozofie (scholastika

), zvláště sv. Tomáš Akvinský

. V novověku byla substance ztotožňována především s látkou („hmotou

“). Susbtanční dualismus R. Descarta

vyvolal velkou filozofickou diskusi a byl jedním z hlavních problémů novověké filozofie. Moderní filozofie se buď problémem substance nezabývá a nebo se jej snaží překonat (zvláště tzv. nesubstanční ontologie

). Ve farmakologii se substancí rozumí účinná látka léku

.