kalokagathia

[Řečtina], termín antické estetiky a pedagogiky označující harmonii vnějšího a vnitřního, jež je podmínkou krásy člověka. Sofisté jím označovali i pouhou učenost, vzdělanost, Xenofón

a Platón

harmonii moudrostí, Aristoteles

celistvost osobnosti a vznešenosti duše. V širším významu je kalokagathia ideál řecké výchovy usilující o dosažení harmonicky spjatých tělesných a duchovních hodnot. Výchova tělesná pěstovala krásné (řecky kalos) tělo, duchovní dobrého (řecky agathos) ducha, vyznačujícího se ctností, spravedlností a udatností. Viz také kalos kai agathos

.