Gottfried Wilhelm Leibniz

Biografie / Matematika / Filozofie

[Lajbnyc], *1.7.1646 (Lipsko) – †14.11.1716 (Hannover), německý filozof a matematik. Vystudoval práva, filozofii a matematiku na univerzitě v Altdorfu. Od roku 1670 byl ve státních službách. V letech 1671–1676 pobýval v Paříži (diplomatická mise), kde studoval francouzskou filozofii a přírodovědu. Od roku 1676 pracoval jako knížecí knihovník v Hannoveru. Inicioval založení berlínské akademie věd. Leibniz je představitelem novověkého racionalismu. Kriticky se staví proti Descartovu i Spinozovu pojetí substance. Skutečnost je podle něj složena z monád, jakýchsi atomů – jednoduchých, nedělitelných a oduševnělých jednotek obdařených vnitřní silou. Monády jsou hierarchicky uspořádány – nejvýš stojí božská monáda. Ovšem nejen to. Monády tvoří shluky, ale protože jako celek jsou jedna na druhé nezávislé, jejich pojítkem je podle Leibnize tzv. Bohem „předzjednaná harmonie“ světa. Tento (tj. „náš“) svět je přitom nejlepší z možných. Zlo nepochází od Boha, ale je důsledkem nutné konečnosti a neúplnosti stvořených věcí, a tedy podmínkou cesty k dobru a dokonalosti. V noetice se Leibniz pokouší překlenout rozdíl mezi racionalismem a empirismem: poznání opřené o skutečnost je svébytné a nezastupitelné, avšak je pouze pravděpodobné, a tak je potřeba jej opřít o poznání rozumové. „Faktické pravdy rozumu“, které vznikají dedukcí, jsou nutné, obecné, samy o sobě zřejmé a nevyvratitelné. Jako matematik Leibniz rozpracoval především kombinatoriku a teorii infinitezimálního počtu. Z díla: Monadologie, Nové úvahy o lidské soudnosti, Teodicea.

Vytvořeno: 14. 2. 2001
Aktualizováno: 24. 7. 2024
Autor: JC

Odkazující hesla: aktualizace, Alexander Gottlieb Baumgarten, Anthony Ashley Cooper, apercepce, ars combinatoria, ars iudicandi, Augustín Doležal, calculus ratiocinator, Caspar Friedrich Wolff, characteristica universalis, Charles Bonnet, Christian Wolff, dialektická logika, dialektika, dynamismus, Edmund Husserl, Ehrenfries Walter von Tschirnhausen, entelechie, Erhard Weigel, estetika, Evjenios Vulgaris, fenomén, filozofie, Francisco Suárez, Franciscus Mercurius van Helmont, funkce, funkce, Gabriel Wagner, Giordano Bruno, Gottfried Plocquet, Hermann Rudolf Lotze, idealismus, identitas indiscernibilium, Isaac Newton, Ján Feješ, Johann Conrad Dippel, John Toland, kvantita, logicismus, materialismus, Mikuláš Kusánský, monáda, monadologie, motivace, Nicolas Malebranche, okazionalismus, optimismus a pesimismus, panpsychismus, Pierre Fermat, pluralismus, předzjednaná harmonie, psychofyzický problém, psychologie, racionalismus, reál, Salomon Maimon, spiritualismus, syntetické a analytické soudy, teleologie, transcendentální apercepce, věc o sobě a věc pro nás, vědosloví, Voltaire, vůle, William Shakespeare, Wilsonova věta, zákon dostatečného důvodu.