Edmund Husserl

Biografie / Filozofie

*8.4.1859 (Prostějov) – †26.4.1938 (Freiburg, Německo), německý filozof, zakladatel fenomenologie. Profesor univerzity v Halle, v Göttingenu a Freiburgu. Žák F. Brentana a K. Stumpfa. Vliv na jeho myšlenkový vývoj měl rovněž B. Bolzano, dále novokantovství marburské školy a z filozofických klasiků Platón, R. Descartes, a G. W. Leibniz. Programový kritik skepticismu a relativismu ve filozofii. Nositele těchto tendencí spatřoval v psychologismu. Proti psychologismu se snažil vybudovat „čistou“, tj. apriorní logiku, jejímž předmětem jsou ideální objekty. Filozofie se má stát na tomto základě přísnou vědou, naukou o fenoménech vědomí, fenomenologii. Soudobé varianty psychologismu, ztělesňovaného dříve linií J. Locka, D. Huma a J. S. Milla, spatřuje v naturalismu a v historismu. Přírodní a společenské vědy vyžadují filozofické zdůvodnění, jež může podat filozofie v podobě vědy o fenoménech. Pod vlivem racionalistické tradice chtěl Husserl nalézt poslední evidentní logické principy, očistit vědomí od empirického obsahu. Pomocí pojmu intencionality usiloval Husserl o řešení teoretických problémů vztahu objektu a subjektu, neboť intencionálnost má být mostem mezi imanentním světem všelidského vědomí a transcendentním světem bytí neboli předmětnosti. Fenomén má být v Husserlově pojetí prožíváním intencionálních aktů, přičemž tyto zážitky chápe jako „zření podstaty“. Husserl se snažil zaujmout neutrální postavení v řešení základní otázky filozofie, avšak zároveň z fenomenologie vyloučil jakékoli teze o bytí. Sbližuje se s platonismem, ale podstatu pojímá jinak než Platón, který v idejích spatřoval podstatu věcí. V posledních letech projevoval tentence k ontologizaci svých myšlenek a sbližoval se s „filozofií života“, dávaje absolutní zkušenosti historický základ a odvozuje krizi evropské vědy a kultury z nadvlády scientismu a naturalisticko-pozitivistického světového názoru. Současně se intenzívně zabýval problémem intersubjektivity. Husserl patří k nejvlivnějším filozofům 20. století. Jeho žáky byli M. Scheler, N. Hartmann, M. Heidegger, J.-P. Sartre a další. Husserlova fenomenologie se stala jedním ze zdrojů existencialismu a filozofické hermeneutiky. Stěžejním dílem Edmunda Husserla je kniha Logische Untersuchungen sepsaná v letech 1900–1901.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Alexander Pfänder, Alexius Meinong, Alfred Schutz, druhý, eidetická redukce, epoché, Erazim Kohák, Eugen Fink, existencialismus, fenomén, fenomenologická redukce, fenomenologická sociologie, fenomenologie, filozofie, filozofie práva, Franz Brentano, Franz Werfel, Fritz Kaufmann, Gustav Gustavovič Špet, habitualita, Hans-Georg Gadamer, intence, intencionalita, Jan Patočka, Johannes Volkelt, Karl Löwith, konstituující výkony subjektu, korelát, Ludwig Landgrebe, Martin Heidegger, Maurice Merleau-Ponty, Max Scheler, noema-noesis, Oswald Külpe, předmětnost, psychologismus, Roman Ingarden, Samuel Ramos, Theodor Lessing, transcendentální fenomenologie, transcendentální logika, Uzávorkování, Xavier Zubiri, zážitek.