fenomén

Filozofie

Filozofie, pojem označující buď jev postihovaný našimi smysly, nebo předmět smyslového názoru na rozdíl od jeho podstaty (noumenon), která je objektem intelektuálního názoru. V historii filozofie se pojem fenomén interpretuje v závislosti na výkladu zkušenosti: jako výraz podstaty či ideje (novoplatonismus, G. W. Leibniz, F. W. Schelling, G. W. F. Hegel), jako poznávaná skutečnost, svět jevů uspořádávaných apriorními formami transcendentálního subjektu (I. Kant, novokantovci) nebo jako subjektivní prožitky, komplexy počitků a psychičkých asociací, na něž se redukuje zkušenost i skutečnost (G. Berkeley, D. Hume, fenomenalismus). Kromě toho existuje v idealistické tradici interpretace čisté podstaty, ideje jako fenomén svého druhu: platónské ideje (eidos), prvotní ideální typy, prafenomény (J. W. Goethe) a dále smysly předmětů, jevící se čistému vědomí v Husserlově fenomenologii. V marxistické filozofii se výraz fenomén ztotožňuje s jevem v rámci dialektiky jevu a podstaty, jev odráží vnější vlastnosti a vztahy předmětů, jež odhalují jeho podstatu.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: jev.