syntetické a analytické soudy

Pojmy související s logickými operacemi analýzy a syntézy a vyjadřující v dějinách filozofie dva odlišné typy soudů (výroků), respektive způsobů pro stanovení jejich pravdivosti. Již G. W. Leibniz a později zvláště I. Kant spojovali analytické soudy s věděním racionálním, teoretickým (logicky nutným), syntetické pak s věděním empirickým (faktickým, náhodným); podle Kanta analytické soudy nezávisí na zkušenosti. Soudobá logika a sémantika rozpracovaly tento rozdíl tak, že analytické výroky chápou jako logiku tautologie, jejichž pravdivost je dána uvnitř určitého formálního systému, syntetické výroky jsou pak spojeny s empirickými fakty a jejich pravdivost závisí na zkušenosti. Rozdíl mezi analytickými a syntetickými soudy není striktní, rozumové není přísně odděleno od smyslového, stejně jako není metafyzická hranice mezi vědami deduktivními a induktivními. Dialektická matematika vychází z principu, že veškerá tvrzení vědy jsou koneckonců určována objektivní realitou.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 11. 2006
Autor: -red-