zákon dostatečného důvodu

Latinsky principium sive lex rationis sufficientis, obecný metodologický princip, podle něhož výrok je pokládán za pravdivý jen tehdy, lze-li zformulovat dostatečné zdůvodnění tohoto výroku. Dostatečně zdůvodněný je výrok, který je pravdivý. Pravdivost důvodu může být bud potvrzena empirickým způsobem v praxi, nebo odvozena z jiných pravdivých tvrzení. Zákon dostatečného důvodu poprvé zformuloval G. W. Leibniz, i když figuroval již v mnoha předchozích logických systémech (u Leukippa, Aristotela).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 9. 2006
Autor: -red-