Karel IV.

Biografie / Panovníci českých zemí / Šlechta

*14.5.1316 (Praha) – †29.11.1378 (Praha), český a římskoněmecký král a císař, syn Jana Lucemburského

a Elišky Přemyslovny. Původním jménem Václav, ke změně jména (podle francouzského krále Karla IV.) došlo za jeho pobytu ve Francii, kam ho jeho otec nechal v roce 1323 odvézt. Krátce nato ho otec oženil s Blankou z Valois. Ve Francii získal vzdělání a poznatky ze soudobé politiky a diplomacie (učitelem a vychovatelem mu byl pozdější papež Kliment VI.), první vladařské zkušenosti získal v italských lucemburských državách. Roku 1333 byl povolán českou šlechtou, aby pomohl zastavit postupující rozvrat českého státu. Roku 1334 se stal markrabím moravským, od roku 1341 byl spoluvládcem v Čechách. S pomocí papeže Klimenta VI. byl roku 1346 zvolen římskoněmeckým králem, téhož roku po otcově smrti králem českým, v roce 1355 byl korunován na císaře v Římě. Jako panovník širokého politického a kulturního rozhledu usiloval o zvelebení českých zemí, jež tvořily mocenskou základnu dynastie. Z jeho podnětu zřídil papež v roce 1344 pražské arcibiskupství. Karlovou zásluhou se stala Praha sídelním městem říše (v roce 1348 založil univerzitu a Nové Město) s řadou významných staveb (Karlův most, katedrála sv. Víta, kláštery Emauzy a Karlov). V roce 1355 neprosadil proti odporu vysoké šlechty zavedení celozemského zákoníku (Majestas Carolina
), v roce 1356 upevnil poměry v říši vydáním Zlaté buly
, která platila jako základní říšský zákon až do roku 1806. K českým zemím připojil Braniborsko (v roce 1363) a četná zahraniční území. Sám byl literárně činný, napsal vlastní životopis Vita Caroli, podporoval umění. Následníkem na českém a římskoněmeckém trůnu se stal syn Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické – Václav. Jeho otec mu zajistil korunovaci českým králem již jako dvouletému (1363) a v roce 1376 prosadil i jeho volbu římským císařem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 12. 2020
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albert ze Šternberka

, Albrecht II. Meklenburský, Albrecht II. Rakouský, Albrecht III. Rakouský, Alžběta Pomořanská, Amadeo VI. Savojský, Anna Svídnická, Anna Česká, Anna Falcká, antoaomázie, Antonín Moskalyk, Arelatské království, Arles, Arnolfini, Arnošt z Pardubic, avignonské papežství, Bar, Beneš Krabice z Veitmile, Bertram z Mindenu, Blanka, Blanka z Valois, Bonn, Braniborsko, Bušek z Velhartic, Bušek z Velhartic starší, česká hudba, Česká republika, české výtvarné umění, Crécy-en-Ponthieu, Eberhard II., Eliška Přemyslovna, Erlangen, Filip Smělý, Francesco Petrarca, František Martin Pelcl, Galli-Bibiena, Giovanni di Marignolli, Havelské město, Horní Falc, hradní typologie, Huet z Viviers, Ingelheim am Rhein, Italské království, Jakub Seifert, Jan Lucemburský, Jan Očko z Vlašimě, Jan Pancéř ze Žampachu, Jan Zhořelecký, Jean z Viviers, Jílové u Prahy, Johannes Noviforensis Jan ze Středy, kapr, Karel IV. Krásný, Karlštejn, Karlův most, Kašperk, Kateřina, klášter Na Slovanech, Kliment VI., Klosterneuburg, knihovna, Konrád Waldhauser, koruna česká, korunovační klenoty, Lucca, Lucemburkové, Lucembursko, Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů, Ludvík Říman, Ludvík Starší z rodu Wittelsbachů, Lužice, Lživaldemar, Majestas Carolina, Mělník, Mikuláš Wurmser, Miroslav Doležal, Morava, Neplach, Nicollo Coimín, Norimberk, Nové Čechy, Nové Město pražské, Pavia, Petr I. z Rožmberka, Petr z Vartenberka, Pole, Pomořany, popský král, Praha, Pražský hrad, Přibík Pulkava z Radenína, Prokop Moravský, protikrál, Radomír Čihák, Radyně, Rhens, Richard II., římskoněmecká říše, Rudolf IV. Zakladatel z rodu Habsburků, sáh, Sasko, Sasko-Lauembursko, Schwarzburg, šlechta, Slezsko, Starý Plzenec, Štěpán Dušan, Svatý Václav, Svojanov, Tepenec, Theodorik, Točník, Tomaso da Modena, Toul, translatio imperii, Třebíč, Týřov, Univerzita Karlova, Václav IV., Václav Lucemburský, Václavské náměstí, Velislav, Vilém Zajíc z Hazmburka starší, viničné právo, Vladislav II. Jagellonský, Vodňany, Vojtěch Raňkův z Ježova, Vyšehrad, zahraniční léna, Zajícové z Hazmburka, zeměpanské hrady, Zhořelecko, Zikmund Lucemburský, Zlatá bula Karla IV..