Francesco Petrarca

Literatura / Biografie

[Petrarka], *20.7.1304 – †19.7.1374, italský básník a prozaik. Považován za „otce humanismu“. Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere – Zpěvník) založil spolu s Dantem a G. Boccacciem italsky psanou literaturu. Postava opěvované Laury, s níž se setkal r. 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od „ušlechtilé paní“ sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychologická a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náboženskými úvahami, učinila z Petrarcova díla vzor pro pozdější evropskou lyriku. Vložené politické básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z latinských děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy historické a filozofické (De viris illustribus – O slavných mužích, Secretum meum – Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV.

, Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351–68 přispěla k rozvoji humanismu v Čechách. Roku 1356 navštívil Prahu. Česky byl překládán již začátkem 16. století (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 7. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Andrej Dmitrijevič Gončarov

, canzona, Cino da Pistoia, Diego Hurtado de Mendoza, Henry Howard, humanismus, italská literatura, Jalu Kurek, Jaroslav Vrchlický, Johannes Noviforensis Jan ze Středy, Leonardo Bruni, manýrismus, poeta laureatus, Řehoř Hrubý z Jelení, sonet, Thomas Wyatt.