Lucca

[Luka], provinční město ve střední Itálii v Toskánsku, 19 m n.m.; 85984 obyvatel (2004). Průmysl textilní, hedvábnický, papírenský, potravinářský, spotřební. Muzea, galerie, knihovna, archív, divadlo. Architektonické památky. Ve starověku ligurské sídliště, 177 př.n.l. obsazeno Římany. 56 př.n.l. zde obnovili Caesar, Pompeius a Crasus triumvirát. Po vpádu Langobardů

(6. století) hlavní město Tuscie. 1081 obdržela od císaře Jindřicha IV. privilegia, od 12. století městská komuna. 1197 se přidala ke guelfům. Jejím hlavním ekonomickým rivalem byla Pisa (finančnictví, výroba hedvábí). 1329 získal Luccu janovský rod Spinolů, kteří ji 1331 postoupili Janu Lucemburskému

. 1333 se stal signorem Luccy jeho syn Karel IV.

, který pro ni vydal 8. 8. nové statuty a založil u města svůj první hrad (Montecarlo). Po Karlově odjezdu do Čech Jan Lucemburský Luccu prodal; 1369 si Luccu vykoupila od Karla IV. jako římskoněmeckého císaře samostatnost a právo na zřízení univerzity. Republikové zřízení si udržela do 1799, kdy byla ovládnuta Napoleonem Bonapartem

; ten Luccu odevzdal své sestře Elise jako věno. 1815–1847 samostatné vévodství, od 1847 součást Toskánska (od 1861 Itálie).