Italské království

Místa a oblasti

Název tří států na území Itálie; a) v 9.–15. století oblast bývalého království Langobardů (severní a střední Itálie); po rozpadu franské říše se osamostatnilo, o královskou korunu bojovali Bosovci (králové Provence), Welfové (králové Horního Burgundska), vévodové spoletští, markrabí ivrejští a toskánští. V roce 962 získal italskou korunu německý král Ota I. (formálně jako manžel královny Adelheidy), ale k upevnění unie Itálie a Německa v rámci římsko německé říše došlo až za dynastie sálské (1024 – 1125) a štaufské (1138 – 1254). Oporou vlády císařů v Italském království byli zprvu biskupové a ministeriálové (valvasoři), od 13. století ghibellini. Panovnická moc v Italském království fakticky zanikla v 2. polovině 13. století a ve 14. století přeměnou většiny městských komun a císařských lén na rodová panství (signorie). Královské korunovace, například v roce 1355 Karla IV., měly pouze prestižní význam; b) v letech 1805 – 1814 státní útvar vytvořený Napoleonem I. z Republiky italské. Napoleon se stal králem; za svého zástupce (vicekrále) a budoucího dědice Italského království jmenoval Eugéna de Beauharnais. Italské království se podílelo na expanzívní Napoleonově politice; bylo zrušeno přes nesouhlas italských vlastenců vídeňským kongresem (1814 – 1815); c) sjednocená Itálie 1861 – 1946; Italské království bylo vyhlášeno po připojení Parmy, Modeny, Toskánska, Království obojí Sicílie a části papežského státu ke Království sardinskému, vládu obdržela savojská dynastie. Monarchie byla zrušena po lidovém hlasování, které těsnou většinou rozhodlo o republikánské státní formě.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 7. 2006
Autor: -red-