Pomořany

Historické území na pobřeží Baltského moře; dělilo se na dvě části: – Západní Pomořany v oblasti ústí řeky Odry. Původně byly osídleny slovanskými kmeny Pomořanů, které v 10.–11. století dočasně uznávaly polskou svrchovanost. Od začátku 12. století sdruženy v samostatné pomořanské vévodství, které se stalo předmětem bojů mezi Polskem, římsko německou říší a Dánskem a od 1231 pak součástí říše. Značná část jižních Pomořan byla obsazena Braniborskem. Křesfanství se šířilo během 12. století; od 13. do 15. století bylo obyvatelstvo s postupem kolonizace většinou germanizováno. – Roku 1295 byly Pomořany rozděleny na Pomořany-Wolgast, od 1325 s Rujannu (později tzv. Přední Pomořany) a Pomořany-Štětín (později Zadní Pomořnany). V průběhu 14, až 15. století došlo k rozmachu politické moci; 1363 se Alžběta Pomořanská stala manželkou Karla IV.

, vévoda Erik Pomořanský se stal začátkem 15. století králem zemí kalmarské unie. Mocenský nástup zastaven 1420 Hohenzollerny. Koncem 15. století byly Pomořany sjednoceny a dosáhly vrcholu svého hospodářského a kulturního rozvoje (Bohuslav X. Veliký); v roce1534 byla přijata reformace. Po vymření vévodského rodu (Bohuslav XIV.) byly Pomořany 1637 rozděleny mezi Braniborsko (Zadní Pomořany) a Švédsko (Přední Pomořany se Štětínem). V důsledku třicetileté války

a upevnění nevolnictví zejména Zadní Pomořany hospodářsky zaostávaly. Švédské území bylo roku 1720 zmenšeno a 1815 připojeno k Prusku. Od 1945 jsou Zadní Pomořany součást Polska. – Vých odní Pomořany, území mezi ústím řeky Visly a městem Lęborkem. Od 10. století součástí Polska, po nadvládě řádu německých rytířů (1358–1454 až 1466) nazývány Královské Prusy, po prvním dělení Polska, kdy je získalo Prusko, Západní Prusy. Po 1. světové válce navráceny s výjimkou Gdaňska Polsku, za nacistické okupace pod přímou německou správou. Od roku 1945 jsou součástí Polska.