Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů

*kolem 1283 – †11.10.1347, od roku 1314 římskoněmecký král a od 1328 císař. Od 1310 vévoda hornobavorský, roku 1313 porazil rakouského vévodu Fridricha Krásného

u Gemmelsdorfu a byl vybrán protihabsburskou koalicí knížat vedenou Lucemburky za krále. Bojoval s protikrálem Fridrichem Krásným, porazil ho ve spojení s Janem Lucemburským

roku 1322 u Mühldorfu. V roce 1325 uzavřel s Fridrichem dohodu o spoluvládě v říši. V říšské politice sledoval pouze zájmy svého rodu, dostal se postupně do rozporu se zájmy Lucemburků. Roku 1323 udělil svému synovi Ludvíku Staršímu Braniborsko, 1341 ovládl Dolní Bavory, 1342 vytlačil Lucemburky z Tyrolska (sňatek Markéty Pyskaté s Ludvíkem Starším), 1345 získal hrabství Hennegau (Hainaut) a Holland. Od roku 1323 byl ve sporu s papežem Janem XXII., byl od něho dán do klatby. Ludvík IV. Bavor částečně ideologicky využil názory kritiků papežské moci, ve spojení s italskými ghibelliny a rodem Colonna ovládl Řím a dal se korunovat na císaře „jménem římského lidu“. Papež Kliment VI. se v boji proti Ludvíkovi IV. Bavorovi spojil s Lucemburky (1346 volba protikrále Karla IV.

) Náhlá Ludvíkova smrt umožnila Karlu IV.

získat v říši převahu.