Habsburkové
Politologie / Šlechta
Německá šlechtická dynastie, která vládla v řadě evropských zemí. Jméno získala podle hradu Habsburg (v kantonu Aargau ve Švýcarsku). Habsburkové byli původně od 11. století hraběcí rod ve Švábsku. Jejich vzestup nastal od roku 1273, kdy byl zvolen Rudolf I. Habsburský římsko německým králem. Po porážce Přemysla II. Otakara se Habsburkové zmocnili Rakouska a Štýrska. Ve 14. století dále rozšiřovali svou moc ve východoalpské oblasti (v roce 1335 získali Korutany a Kraňsko, roku 1363 Tyrolsko, v roce 1374 vnitřní Istrii, roku 1375 Vorarlbersko, v roce 1382 Terst), zatímco původní švábské državy (tzv. venkovské země) v důsledku odboje švýcarských kantonů ztráceli (bitvy u Margartenu a Sempachu). Římsko německou korunu udrželi Rudolfův syn a vnuk Albrecht I. a Fridrich Sličný do roku 1330. Albrechtův syn Rudolf byl v letech 1306 až 1307 český králem. Rakouský vévoda Rudolf IV. padělal privilegium maius, které mělo mimo jiné upevnit jednotu rodové držby. Přesto byly roku 1379 země Habsburků rozděleny mezi větev albrechtskou (Dolní a Horní Rakousy) a leopoldskou (ostatní země). Albrechtská linie získala za Albrechta II. římskoněmeckou korunu a poprvé sjednotila (v letech 1437–1457) Rakousy a české a uherské země. Vymřela roku 1457 Ladislavem Pohrobkem. Leopoldská držela od roku 1440 římsko německou korunu již trvale. Roku 1457 zdědila obojí Rakousy a sňatkem Maxmiliána I. s Marií Burgundskou také část zemí vévodů burgundských. Maxmiliánův syn Filip I. Sličný se stal sňatkem s Johanou Šílenou králem Kastilie. Jeho syn Karel V. zdědil Španělsko, Sicílii, Neapolsko a Sardinii. Wormskou smlouvou ze dne 21.4.1521 se Habsburkové opět rozdělili na dvě větve. Karel V. si ponechal španělské, italské a nizozemské země (větev španělských Habsburků) a jeho bratr Ferdinand I. obdržel německé země (větev rakouských Habsburků). Španělští Habsburkové (nejmocnější panovníci tehdejší Evropy) vládli v letech 1580 až 1640 i v Portugalsku, vymřeli roku 1700 Karlem II. Rakouským. Habsburkové získali roku 1526 volbou a později dědičně Čechy a Uhry a v roce 1556 římsko německou korunu. Z dědictví španělských Habsburků uhájili dnešní Belgii (tzv. Rakouské Nizozemí) a většinu Itálie. Vymřeli po meči v roce 1740 Karlem VI. Dědičkou všech zemí Habsburků se na základě pragmatické sankce stala jeho dcera Marie Terezie, která sňatkem s vévodou lotrinským Františkem Štěpánem založila dynastii habsbursko-lotrinskou. Od roku 1804 vládla tato dynastie s titulem císařů rakouských. V roce 1918 byla současně s rozpadem Rakousko-Uherska zbavena trůnu – formálně v českých zemích dne 14.11.1918, v Rakousku dne 3.4.1919 a v Maďarsku (Uhrách) až po dvojím neúspěšném pokusu císaře Karla I. o monarchistický převrat (Karlův puč) k datu 5.11.1921. Syn posledního habsburského císaře Otto se zřekl habsburských dynastických nároků teprve v roce 1961.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
1. 8. 2023
Autor: -red-
Odkazující hesla: Albrecht I., Albrecht z Valdštejna, Anna Jagellonská, aquilejský patriarchát, Arad, Artois, bartolomějský sněm, Bouillon, Brabant, Burgundsko, česká dvorská kancelář, české stavovské povstání, Chorvatsko, Colloredo-Mansfeldové, Dolní Rakousy, Erdödyové, Filip I. Sličný, Franche-Comté, Franz von Sickingen, Freiburg im Breisgau, Fridrich III., Fridrich Krásný, Goricko, Graz, haagská dohoda, Helena Zrinská, Imre Thököly, Innsbruck, Itálie, italské války 1495-1559, Jan III. Sobieski, Jindřich II., Juraj Jánošík, Karel I. Robert z dynastie Anjouovců, Karel V. z dynastie Habsburků, konfiskace, Kraňsko, Lichtenštejnové, Lucembursko, Ludvík Jagellonský, Markéta Maultasch, Maxmilián I. z dynastie Habsburků, Menhardovci, Neapolsko, Německo, Nizozemí, Nosticové, novoutrakvisté, Pavel Michna z Vacínova, Picardie, Piccolomini, Praha, protireformace, Ptuj, Rákóczi František I., rakouské alpské země, Rakousko, readmise českého kurfiřtského hlasu, reformace, římskoněmecká říše, Rudolf II., Schaffhausen, Sedmihradsko, šlechta, Slezsko, Spinola, Spojené belgické státy, spříseženectvo švýcarské, Štýrsko, Süleyman I. Kanuni, tajná rada, Tobiáš z Bechyně, trastamarská dynastie, Tyrolsko, utrechtský mír, Václav IV., vasvárský mír, Vídeň, vídeňský mír, Viktor Amadeo II., Vilém z Rožmberka, Vojenská hranice, Vojvodina, Vratislav z Pernštejna, Washingtonská deklarace, Wesselényiho spiknutí, Zagreb, Zikmund Lucemburský.