utrechtský mír

Politologie

Mírové smlouvy dojednané západoevropskými mocnostmi na kongresu v Utrechtu roku 1711 (oficiálně od 1712) do roku 1713. Vedly k ukončení války o dědictví španělské. Rozhodující bylo mírové jednání mezi Francií a Velkou Británii, která přestala podporovat Habsburky po smrti Leopolda I. a Josefa I., aby zabránila spojení rakouských a španělských zemí pod vládou jednoho panovníka (Karla VI., jako španělského krále Karla III.). 11.4.1713 byl podepsán mír Francie s Velkou Británií, Nizozemskem, Pruskem a Portugalskem. Smlouva zajišťovala Bourbonům nástupnictví ve Španělsku pod podmínkou, že vláda ve Francii a Španělsku nebude spojena v jedné osobě. Francie zato postoupila Británii některá území v Severní Americe (Nový Foundland, Nové Skotsko), uznala vládu hannoverské dynastie v Británii, zavázala se nepodporovat jakobity a zřekla se územních nároků v jižním Nizozemí a v oblasti Amazonky (ve prospěch Portugalska). Byl rovněž potvrzen tzv. bariérní traktát z 29.10.1709 (právo Nizozemska ovládat systém pevností v jižním Nizozemí jako bezpečnostní bariéru proti případnému francouzskému vpádu). Prusko získalo Geldern a Neuchâtel, Savojsku přislíbeno království sicilské a případné nástupnictví savojské dynastie po Bourbonech ve Španělsku. 13.7.1713 uzavřen mír mezi Španělskem a Velkou Británii. Británie uznala vládu Filipa V., Španělsko bylo nuceno uznat obsazení Gibraltaru a Mallorky Británií a potvrdilo Británii smlouvu o asientu (dovoz otroků do španělských kolonií z Afriky). Karel VI. utrechtský mír zprvu neuznal a pokračoval v boji. V roce 1714 byl však utrechtský mír potvzen a dále doplněn mírem rastattským a bádenským. K udržení výsledků utrechtského míru a rastattského míru proti snahám Španělska o jejich revizi byla 1718 uzavřena londýnská dohoda.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 9. 2005
Autor: -red-

Odkazující hesla: Henry Saint John, 1. vikomt Bolingbroke, Jean Baptiste Colbert Torcy, Julio Alberoni, londýnská dohoda 1718, savojská dynastie, Tournai, triplealliance, Utrecht, Viktor Amadeo II..