Mírové smlouvy dojednané západoevropskými mocnostmi na kongresu v
Utrechtu roku 1711 (oficiálně od 1712) do roku 1713. Vedly k ukončení války o dědictví španělské. Rozhodující bylo mírové jednání mezi Francií a Velkou Británii, která přestala podporovat
Habsburky po smrti Leopolda I. a Josefa I., aby zabránila spojení rakouských a španělských zemí pod vládou jednoho panovníka (Karla VI., jako španělského krále Karla III.). 11.4.1713 byl podepsán mír Francie s Velkou Británií, Nizozemskem, Pruskem a Portugalskem. Smlouva zajišťovala Bourbonům nástupnictví ve Španělsku pod podmínkou, že vláda ve Francii a Španělsku nebude spojena v jedné osobě. Francie zato postoupila Británii některá území v Severní Americe (
Nový Foundland, Nové Skotsko), uznala vládu hannoverské dynastie v Británii, zavázala se nepodporovat
jakobity a zřekla se územních nároků v jižním Nizozemí a v oblasti Amazonky (ve prospěch Portugalska). Byl rovněž potvrzen tzv. bariérní traktát z 29.10.1709 (právo Nizozemska ovládat systém pevností v jižním Nizozemí jako bezpečnostní bariéru proti případnému francouzskému vpádu).
Prusko získalo
Geldern a
Neuchâtel,
Savojsku přislíbeno království sicilské a případné nástupnictví savojské dynastie po
Bourbonech ve Španělsku. 13.7.1713 uzavřen mír mezi Španělskem a Velkou Británii. Británie uznala vládu
Filipa V., Španělsko bylo nuceno uznat obsazení Gibraltaru a Mallorky Británií a potvrdilo Británii smlouvu o
asientu (dovoz otroků do španělských kolonií z Afriky).
Karel VI. utrechtský mír zprvu neuznal a pokračoval v boji. V roce 1714 byl však utrechtský mír potvzen a dále doplněn mírem
rastattským a bádenským. K udržení výsledků utrechtského míru a rastattského míru proti snahám Španělska o jejich revizi byla 1718 uzavřena londýnská dohoda.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
23. 9. 2005
Autor: -red-
