Wesselényiho spiknutí

Politologie / Šlechta

Šlechtické protihabsburské hnutí v Uhrách v období 1664–1670, organizováno nejmocnějšími magnáty s cílem obnovit stavovskou hegemonii domácí vysoké šlechty v době upevňování panství Habsburků nad Uhrami v důsledku vytlačování Turků ze země. Počátky spiknutí podmíněny nespokojeností s uzavřením nevýhodného vašvárského míru s Tureckem 1664 a zvyšující se snahou Leopolda I. o prosazeni absolutistické vlády v Uhrách. Po smrti iniciátora spiknutí N. Zrinského (*1620–†1664) se do čela postavili uherský palatin F. Wesselényi a ostřihomský arcibiskup J. Lippay (*1600–†1666), k předním účastníkům spiknutí (zejména po smrti F. Wesselényiho v roce 1667) patřili hlavně P. Zrinský, F. Nádásdy, F. K. Frankopan a I. Thököly. Roku 1666 se k Wesselényiho spiknutí připojil sedmihradský kníže František I. Rákóczi, zeť N. Zrinského, a mnohé východoslovenské stolice. Uherští magnáti hledali oporu pro své plány u francouzského krále Ludvíka XIV. a později u Turků, kteří je však roku 1669 prozradili vídeňskému dvoru. Od roku 1670 bylo zvláštním soudním tribunálem vyslýcháno téměř 2000 šlechticů a měšťanů, asi 300 z nich byl konfiskován majetek, dne 30.4.1671 byli F. K. Frankopan, P. Zrinský a F. Nádásdy popraveni. Neúspěch Wesselényiho spiknutí znamenal nejen rozsáhlé konfiskace a zesílení absolutistické vlády spojené s rekatolizací, ale ve svých důsledcích vedl k formování kuruckých oddílů (od roku 1672) a k novému protihabsburskému povstání vedenému I. Thökölym.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: Ferenc Wesselényi, Helena Zrinská, Imre Thököly, István Thököly, Ján Burius, Rákóczi František I., Turolúcká vzpoura 1672, Wesselényi.