Burgundsko

Bourgogne – historický kraj ve východní Francii

se střediskem v Dijonu

. V období franské říše

součást údělného Burgundského království, od roku 843 území v rámci říše západofranské

(viz též Burgundské království

). Od přelomu 10. a 11. století vévodství a léno francouzské koruny. Za vlády vedlejší větve Kapetovců

v letech 1016-1361 jedna z nejpokročilejších zemí západní Evropy (mezinárodní trhy, clunyjské hnutí, burgundský sloh). Vévodský rod měl podíl na reconquistě

(založena dynastie v Portugalsku) a organizaci křížových výprav

do Palestiny

. V letech 1363-1477 vládla vedlejší linie dynastie Valois

, která kombinací sňatkové politiky a vojenského nátlaku ovládla řadu území. Filip Smělý

získal hrabství Nevers, Flandry, Artois a Franche-Comté, jeho expanze v římské německé říši narazila na odpor Lucemburků

. V průběhu stoleté války

burgundští vévodové zprvu v čele královského dvora, vytlačeni za domácích válek stranou armagnaků, stali se spojenci Anglie

(do arraského mírového kongresu 1435). Za Filipa Dobrého

se Burgundsko vyvíjelo jako samostatný stát. Ve Francii bylo rozšířeno o hrabství Mácon, Auxerre, Boulogne a města v Pikardii, v římské německé říši získalo vévodství brabantské, limburské, lucemburské, hrabství Zeeland, Hainaut, Namur a biskupství utrechtské. Karel Smělý ovládl biskupství lutyšské a vévodství Geldern, bojem o Lotrinsko (viz též burgundské války

) se snažil propojit své francouzské a nizozemské državy. Jeho smrti (1477) využil Maxmilián I. Habsburský

(manžel dědičky Karla Smělého Marie Burgundské) k získání Nizozemí

a Ludvík XI.

k anexi burgundského vévodství. Francie si Burgundsko udržela proti nárokům Habsburků

mírovými smlouvami v Arrasu z roku 1482, v Cambrai z roku 1526 a v Crépy z roku 1544. Do francouzské buržoazní revoluce mělo Burgundsko autonomní postavení (vlastní sněm a soudní parlament).