Vídeň

Německy Wien [vín], hlavní město, nejmenší spolková země Rakouska

. Rozkládá se na Dunaji ve Vídeňské pánvi na rozloze 415 km². Obyvatelstvo 1 920 949  obyvatel (1.1.2021). Politické, kulturní a hospodářské středisko Rakouska. Sídlo rakouské vlády a parlamentu. Průmysl strojírenský, elektrotechnický, ocelářský, chemický, potravinářský, oděvní, energetiky. Dopravní křižovatka (železniční, silniční, podzemní dráha, mezinárodní letiště Schwechat, říční přistav). Sídlí zde rakouská akademie věd (založena 1847), několik univerzit (založeny 1365, 1767, 1872, 1898), technická (založena 1815) a jiné vysoké školy, vědecké výzkumné ústavy, knihovny, archiv, muzea, galerie, divadlo, opera, botanická a zoologická zahrada, španělská jezdecká škola (založena 1572). Vídeň je také sídlem mezinárodních organizací (např. UNO-City). Historické jádro města ohraničuje okružní Ringstrasse. Naleznete zde gotický Svatoštěpánský dóm (s věží vysokou 136 m), Hofburg

(15. století). Na jiho-západě leží zámek Schönbrunn

s parkem. Na okraji Vídně se rozkládají moderní obytné čtvrti. Zábavní park Prater, věž Donauturm. Na severozápadě se pěstuje víno. Na území dnešní Vídně původně stála Vindobona, původně ilyrské

, od 4. století př.n.l. keltské

sídliště, od 1. století římský vojenský tábor. Ve 3. století se z tábora stalo město (jeho opevnění později opět užito ve středověku), kolem roku 400 zpustošeno Góty

a v roce 433 zničeno Huny

. Koncem 11. století byl doložen přístav a nový rozvoj osídlení. Od roku 1130 pod panstvím Babenberků

, v roce 1137 označeno jako město (civitas), kolem roku 1150 ve Vídni založil markrabě Jindřich II. Jasomirgott

náměstí Am Hof a město rozšířil. Za vévody Leopolda VI.

, roku 1221, získala Vídeň městská práva a v roce 1237 povýšena na říšské město. Za vlády Přemysla II. Otakara

Vídeň zažívala hospodářský rozkvět (účast vídeňských měšťanů v důležitých správních funkcích, založen hrad Hofburg). V roce 1276 se Vídeň stala sídlem Habsburků

(do roku 1918). Po povstání v roce 1288 ztratila Vídeň část svých práv. K novému rozkvětu došlo s podporou vévody Rudolfa IV.

(roku 1356 zahájena přestavba Svatoštěpánského dómu a v roce 1365 založena univerzita). V roce 1496 založeno biskupství (od roku 1723 arcibiskupství). Po roce 1526 se Vídeň stala sídlem prvních centrálních institucí soustátí rakouských Habsburků, roku 1526 zároveň omezena její práva ve prospěch panovníka Ferdinanda I. Habsburského

. V roce 1529 poprvé obležena Turky. Od roku 1611 stálé hlavní město římsko-německého císařství. Roku 1619 ohrozilo Vídeň dvakrát vojsko českých stavů. V 17. století se stala rozhodujícím politickým centrem rakouské monarchie (pokles významu Prahy v důsledku bělohorské porážky

). V roce 1683 podruhé obležena tureckým vojskem, obraně Vídně veleli G. Starhemberg

a K. Kaplíř ze Sulevic

. Dne 12.9.1683 byli u Vídně poraženi Turci polským králem Janem III. Sobieským

a spojeným vojskem říše pod velením Ludvíka Viléma I.

V 18. století se Vídeň stala významným evropským kulturním centrem (zejména hudba – Ch. W. Gluck

, F. J. Haydn

, W. A. Mozart

dále pak rozvoj divadel a školství). Za vlády Marie Terezie byla dovršena centralizace říše rakouských Habsburků (ústřední úřady ve Vídni) a u Vídně byl vystavěn císařský zámek Schönbrunn. V roce 1766 byl otevřen Josefem II. dvorský zábavní park Prater i pro vídeňské obyvatelstvo. Při prvním sčítání lidu v roce 1754 měla Vídeň 175400 obyvatel. V letech 1804–1918 byla Vídeň hlavním městem rakouského císařství. Za napoleonských válek byla Vídeň obsazena francouzskou armádou (1805 a 1809), V letech 1814–1815 byla Vídeň místem konání vídeňského kongresu. V 1. polovině 19. století rozvoj měšťanškého stylu (biedermeier). Dne 13.3.1848 svrhla revoluce metternichovský absolutismus

. Vídeň se stala sídlem ústavního říšského sněmu, v květnu 1848 uprchl dvůr z Vídně do Innsbrucku. Vídeňské povstání v roce 1848 bylo potlačeno armádou A. K. F. Windíschgrätze a obyvatelstvo vystaveno persekuci. V roce 1861 obdržela městskou samosprávu. V 2. polovině 19. století a na začátku 20. století patřila Vídeň k evropským kulturním a vědeckým centrům. Stala se zároveň nejvýznamnějším průmyslovým, bankovním a dopravním střediskem Rakousko-Uherska a od roku 1867 je sídlem říšské rady a ústředních orgánů Předlitavska. V roce 1873 se zde konala světová výstava. Počet jejího obyvatelstva v důsledku industrializace prudce vzrůstal a v roce 1900 měla 1,7 milionu obyvatel, z toho asi 106 tisíc Čechů (7,1 %), Došlo k nové reprezentativní výstavbě v centru města (Ringstrasse), na přelomu 19. a 20. století se uplatnila vídeňská secese. Hospodářská situace velkoměsta se ztížila po 1. světové válce, když přestalo být centrem velkého státu a stalo se hlavním městem Rakouské republiky (měla jen 12 % bývalé rozlohy a počtu obyvatestva Rakousko-Uherska). Roku 1938 Vídeň okupována za anšlusu

Rakouska nacistickou německou armádou. Za 2. světové války čelila Vídeň 52 spojeneckých leteteckých náletů na Vídeň (zničeno 21 % domů). Dne 13.4.1945 osvobozena Sověstskou armádou, v letech 1945–1955 byla obsazena vojsky čtyř mocností. V poválečném neutrálním a demokratickém Rakousku byla Vídeň místem důležitých setkání a mezinárodních jednání, sídlo řady mezinárodních organizací (OPEC

), od 70. let třetí město OSN

(po Ženevě a New Yorku, výstavba centra OSN na levém břehu Dunaje).