Kraňsko

Krajina – historická země v severozápadní části Balkánského poloostrova, v dnešním Slovinsku. Hlavní centrum byla Lublaň. Ve starověku osídleno keltskými

a ilyrskými

kmeny, od 6. století Slovany

. V 6–8.století ovládáno Avary

; od 8. století součást říše franské

, od 2. poloviny 10. století do začátku 11.století součást korutanského vévodství; od roku 1040 markrabství pod svrchováností patriarchů aquilejských

. V letech 1261–69 pod vládou vévody Oldřicha Korutanského

, 1269–76 českého krále Přemysla II. Otakara

, 1276–1335 hrabat tyrolských, od roku 1335 Habsburků

. Roku 1364 povýšeno na vévodství a posléze se stalo jédnou z habsburských korunních zemí. Od konce 15. do 17. století trpělo Kraňsko tureckými nájezdy. V 16. století bylo jedním z ohnisek luteránské reformace a dějištěm několika selských povstání (1515, 1525, 1573). V 19. století centrum slovinského národního hnutí. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie roku 1918 připadla větší část Kraňska jako slovinské území Jugoslávii, menší část Itálii. 1941 bylo severní Kraňsko anektováno nacistickým Německem, jižní fašistickou Itálií. Na základě mírové smlouvy s Itálií roku 1947 bylo připojeno téměř celé Kraňsko k Jugoslávii a stalo se jádrem svazové republiky Slovinsko. Po rozpadu Jugoslávie je součástí Slovinska

.