Sigmund Freud

[Frojd], *6.5.1856 (Příbor) – †23.9.1939, rakouský lékař, neurolog, psychiatr a psycholog; zakladatel psychoanalýzy. Působil jako profesor na upiverzitě ve Vídni, po anšlusu Rakouska emigroval do Velké Británie. První léta života prožil v Příboře na Moravě. Rané práce věnoval fyziologii a patologii nervové soustavy. Pod vlivem francouzské psychiatrické školy se zabýval problematikou neuróz a od poloviny 90. let rozpracovával psychoanalýzu – psychoterapeutickou metodu léčení neuróz, založenou především na technice volných asociací a analýze snů, v níž spatřoval cestu k proniknutí do nevědomí. Jako jeden z prvních studoval psychologické aspekty vývoje lidské sexuality, v němž rozlišil řadu stadií (orální, anální, genitální). Zasloužil se o uznání nevědomých afektivních a emocionálních hnutí člověka, jež považoval za legitimní předmět výzkumu, terapie a výchovy. V prvních letech 20. století vyvinul obecnou psychologickou teorii struktury „psychického aparátu“ jako energetické soustavy, jejíž hlavní dynamika pramení z konfliktu mezi vědomými a nevědomými tendencemi. Z 20. let pochází učení o „vrstevnaté“ psychologické struktuře osobnosti – nevědomé „ono“ (id), vědomé „já“ (ego) a „nadjá“ (superego) neboli svědomí, související s učením o hypotetické psychosexuální energii – libidu. Freud se pokusil neoprávněně rozšířit psychoanalýzu do oblasti sociální psychologie (Psychologie mas a analýza já), do různých oblastí kultury, jako mytologie (Totem a tabu), kritiky náboženství (osvícensko-naturalistická Budoucnost jedné iluze). Vytvořil psychologické učení o kultuře, v němž velkou úlohu hrál mechanismus sublimace (proces protikladný k obrannému mechanismu vytěsnění), jíž se pudová hnutí transformují ve společensky užitečnou činnost a kulturní tvorbu. Vcelku se Freudovy názory vyvíjely od „fyziologického materialismu“ přes hypotézy o autonomii psychiky až k antropologickým konstrukcím o člověku a kultuře a učení o pudech lásky a smrti (Eros a Thanatos), blízkému iracionalistickým filozofickým směrům. V jeho učení byly identifikovány mj. vlivy Platóna

, R. Descarta

, J. F. Herbarta

, Ch. R. Darwina

, A. Schopenhauera

a F. Nietzscheho

. Jeho učení ovlivnilo filozofii, sociologii, sociální psychologii, literaturu a umění 20. století nejrůznějšího zaměření, což je podmíněno i Freudovým spojováním liberálních tendencí s prvky sociálně kritickými a obecně humanistickými. Česky vyšlo například Úvod do psychoanalýzy, Tři úvahy o sexuální teorii, Výklad snů.