sublimace

Psychologie, v psychoanalýze

proces proměny pudových energií (libida) v sociálně přijatelnou činnost, například kulturní tvorbu. Toto pojetí sublimace bylo zavedeno S. Freudem

v roce 1900. V sociální psychologii se sublimace spojuje s procesem socializace. – Sublimace jako proces uspokojování pudových zdrojů chování a jednání v nepudových formách činnosti zahrnuje přesunutí zájmu a energie z činností primárně biologického sycení potřeb na činnosti méně instinktuální a pudové, transformaci emocí z původně biologicky determinovaných prožitků na prožitky kulturně podmíněné a osvobození činnosti subjektu z diktátu pudových přání a napětí. Motivace se však může při sublimaci přesouvat i ze sociálně (společensky ) nepřijatelných cílů jedince na cíle přijatelné, vítané a odměňované (intelektuální zvídavost jako sublimaci původní slasti z pozorování). Určujícím znakem sublimace, závisející do značné míry na uplatnění procesu symbolizace, je konečné uspokojení jedince nad vlastní činností.