sublimace

Psychologie

Psychologie, v psychoanalýze proces proměny pudových energií (libida) v sociálně přijatelnou činnost, například kulturní tvorbu. Toto pojetí sublimace bylo zavedeno S. Freudem v roce 1900. V sociální psychologii se sublimace spojuje s procesem socializace. – Sublimace jako proces uspokojování pudových zdrojů chování a jednání v nepudových formách činnosti zahrnuje přesunutí zájmu a energie z činností primárně biologického sycení potřeb na činnosti méně instinktuální a pudové, transformaci emocí z původně biologicky determinovaných prožitků na prožitky kulturně podmíněné a osvobození činnosti subjektu z diktátu pudových přání a napětí. Motivace se však může při sublimaci přesouvat i ze sociálně (společensky ) nepřijatelných cílů jedince na cíle přijatelné, vítané a odměňované (intelektuální zvídavost jako sublimaci původní slasti z pozorování). Určujícím znakem sublimace, závisející do značné míry na uplatnění procesu symbolizace, je konečné uspokojení jedince nad vlastní činností.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: freudismus, neofreudismus, psychoanalýza, teorie elit, tvořivost, vytěsnění.