Arthur Schopenhauer

[Šopenhauer], *22.2.1788 (Gdaňsk) – †21.9.1860 (Frankfurt nad Mohanem), německý filozof, představitel voluntarismu

a pesimismu

. Vzdal se univerzitní dráhy na berlínské univerzitě a žil jako soukromý učenec ve Frankfurtu nad Mohanem. Ač se pokládal za Kantova

pokračovatele, byl odpůrcem německé klasické filozofie. Použil kantovského učení o ideálnosti prostoru, času a kauzality k popření objektivně reálné existence světa; za „věc o sobě“ prohlásil iracionální, slepou metafyzickou vůli, jež se objektivuje v přírodě i člověku, avšak nevyvíjí se. Svět, v němž subjekt a objekt tvoří nerozlučné koreláty, vystupuje jako „naše představa“, neboť v člověku se slepá vůle dobírá světla poznání. Dualismus jevu a podstaty odpovídá rozdělení poznání na obvyklé, zaměřené na tento svět a podřízené zásadě dostatečného důvodu, jež slouží vůli, tj. tělesným potřebám, a na poznání vyšší, ideové, k němuž se povznáší jen génius, v němž se vědomí v nezaujaté kontemplaci osvobozuje od tlaku vůle. Nejvyšší formou takového zření je podle Schopenhauera hudba, přímý odraz světové vůle. Schopenhauerův pesimismus hodnotí svět jako nejhorší ze všech možných; život je nutným utrpením, lidské potřeby vyvolávané vůlí k životu plodí neustálou nespokojenost a bolest. Ve společnosti vládne boj všech proti všem. Člověk je od přírody špatný, jeho egoismus a zlovůle je jen poněkud mírněna soucitem, zdrojem veškeré morálky. Masa lidí je neschopna si vládnout, a proto je nutný stát, zabraňující nejhoršímu; za nejlepší formu vlády pokládal Schopenhauer dědičnou monarchii. V oblasti morálky hlásal popírání vůle k životu, askezi, dobrovolnou chudobu a pohlavní zdrženlivost, což jej sbližovalo s buddhismem. Svou teorií morálky se však neřídil. Schopenhauer zaujal R. Wagnera

, působil na F. Nietzscheho

, různými stránkami svého učení ovlivnil L. N. Tolstého

, R. Steinera

, T. Manna

, L. Wittgensteina

. Na české myšlení působil hlavně svým voluntarismem

a názory na umění. Ovlivnil F. Čupra

; M. Tyrš

po spise o Schopenhauerově filozofii ji překonává antickými a renesančními ideály všestranného rozvoje člověka; L. Klíma

přeměnil Schopenhauerův voluntarismus ve svůj aktivismus

; G. A. Lindner

přijímal některé estetické ideje Schopenhauerovy, odmítal však jeho pesimismus

. Ze spisů: Die Welt als Wille und Vorstellung (Svět jako vůle a představa), Životní moudrost, Metafyzika lásky, O animálním magnetismu a magii, Génius – umění – láska – světec, O ženách, O smrti.