slast

Příjemný, uspokojující a všezaplňující pocit završení, vznikající z úplného uspokojení určité potřeby, prožívaného jako libé uvolnění nepříjemně pociťované psychické tenze (ukojení žízně a hladu, orgasmus). Psychologická podstata slasti, související v určitých ohledech s fenomény libostí a rozkoše, vedla v oblasti hlubinné psychologie k postulování tzv. principu slasti, který je v protikladu k principu reality pokládán za primární motivační faktor v období raného vývoje dítěte (S. Freud). Spontánní redukce psychického napětí prostřednictvím principu slasti se stala výchozí tezí četných psychologických škol, jež specifikovaly výrazy „slast“ a „libost“ a model interakce principů slasti a reality (tj. pudových tendencí a korektívních mechanismů) povýšily na jeden z hlavních zdrojů utváření motivační dynamiky člověka. Interpretace hlubinných psychologických směrů používají výrazu „ovládání principu slasti“ ve smyslu dosahování kvalitativně vyšších pocitů libosti (například v procesech tvořivého myšlení a kreativní činnosti) a za relikt původně převládajícího principu slasti pokládají snění, které vede k dosahování slasti na fantazijní úrovni (vyhledávání slasti jako derivátu reality).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 10. 2006
Autor: -red-