superego

[Latina], psychoanalytický pojem označující duševní instanci, projevující se vnitřně hodnotícím (schvalujícím, odměňujícím, zakazujícím, trestajícím) aspektem; podle strukturální (vrstvové) teorie S. Freuda

nejvyšší oblast osobnosti, v níž se rozvíjí sebereflexe ve vztahu k vlastnímu jednání („nadjá“); regulující složka osobnosti a její motivace, interpretovatelná pouze v interakčním schématu s nižšími vrstvami ego a id. Přestože bývá superego též označováno jako svědomí, není s ním zcela totožné (svědomí je plně vědomý, superego více či méně nevědomý fenomén). Nevědomé složky superega, vznikajícího vývojově zvnitřňováním „korektivního obrazu“ rodičů v dětství, souvisejí s tendencí sebetrestání (interiorizace obrazu extrémně přísných rodičů například vede k vytvoření patologického superega, jež ovlivňuje vznik a průběh některých duševních poruch). Vědomé složky superega korespondují mj. s tzv. ego-ideálem, představujícím hodnotící složku osobnosti v rovině skutečného a ideálního, tj. v přání existujícího „Já“.