nevědomí

Lékařství / Psychologie

Psychologie, lékařství,a) psychické kontinuum zahrnující procesy, které nejsou zastoupeny ve vědomí subjektu; soubor všech psychických dynamických faktorů (obsahů, procesů), které se vymykají vědomé kontrole jedince, ale přesto se podílejí na determinaci jeho prožívání a chování; b) oblast lokalizace aktivních psychických procesů, které se nezúčastňují přímé participace na utváření vztahu subjektu ke skutečnosti a jež si proto subjekt v daném okamžiku neuvědomuje; c) neohraničená oblast lidské psychiky, v níž se podle hlubinně psychologické teorii soustřeďují primární (biologicky určené) sklony, motivy a snahy pudové (instinktivní) povahy, jež jsou vědomí nedostupné a jež vytvářejí hlubinný základ vědomé činnosti člověka. Pojetí nevědomí jako aktivní, účinné vrstvy psychických obsahů vedlo k nutnosti definovat i mezní oblast mezi nevědomím a vědomím, tzv. předvědomí (někdy též chybně podvědomí), jako oblast, v níž dochází ke konfliktu nevědomých a vědomých tendencí. Na existenci nevědomí jako psychologického fenoménu poukázal mezi prvními J. F. Herbart. Přesto byl pojem nevědomí přijat až koncem 19. století. Nevědomí ve formě aktivity či mentálního stavu, jejichž příčiny si jedinec neuvědomuje, zahrnuje nejrůznější psychické obsahy (počitky, vjemy, představy, myšlenky, city, snahy). K uvědomění těchto obsahů dochází na základě jejich uvedení do vztahu s objektivním světem. – Zvláštního významu nabylo nevědomí v učení S. Freuda a C. G. Junga. Podle Freudovy psychoanalytické koncepce je nevědomí relativně samostatnou oblastí duševna vstřebávající psychické tendence, jejichž zdrojem jsou obsahy mysli, city a snahy, jež jako pudově egocentrické síly vyvolaly ve vědomí rozpor s morální zkušeností individua, byly proto potlačeny či vytěsněny a projevují se jako neurotické symptomy (viz též neuróza; potlačení). Tyto „absolutně nepoznané vzpomínky“ podléhají nevědomé transformaci a stávají se nevědomými motivátory vědomého jednání. Proto hlubinná psychologie nepovažuje nevědomé za pouhou latentní formu vědomého, ale za specificky dynamickou oblast psychiky s vlastními principy a mechanismy. Jung rozlišil vedle osobního nevědomí tzv. nevědomí kolektivní, které definoval jako „mohutné duchovní dědictví vývoje lidství znovuzrozené v každém individuu“. Tato forma nevědomí jako specifické psychické zkušenosti zahrnuje podle Jungových předpokladů archaické představy a pojmy (podle pozdější verze i fylogeneticky původní pudy a emoce strukturované do archetypálních vzorců chování a prožívání), manifestované zejména prostřednictvím mýtů a pohádek.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Dmitrij Nikolajevič Uznadze, komplex, mediace, předvědomí, psychoanalýza, sen, teorie osobnosti, tvořivost.