libido

Psychologie

Hypotetická forma psychické energie sytící (investující) psychické obsahy a procesy, které se týkají buď vlastní osoby (narcistické libido), nebo osob či objektů okolního světa (objektní libido). V původním pojetí energie mentálních procesů přilnavá k sexuálním pudům, popřípadě energie samotného sexuálního pudu (pohlavní touha). Psychoanalytická koncepce S. Freuda postulovala toto pojetí formulováním libida jako energetického propojení vývojových vrstev osobnosti („fylogeneticky“ nejstaršího id, mladšího ega a nejmladšího superega) a rozvinutím teorie libidinózního vývoje. Podle této teorie je libido v individuálním vývoji usměrňováno podle převládajících tělesných zdrojů a erogenních zón. Každý člověk tak během svého dětství prochází orálním, análním, falickým a genitálním stádiem vývoje, určujícím jeho psychologickou orientaci a dynamiku psychických vazeb v dospělosti. V novorozeneckém a kojeneckém věku je libido obráceno vůči subjektu, později je přenášeno na matku, na oba rodiče či jiné členy rodiny, v období oidipovského komplexu na rodiče opačného pohlaví, v adolescenci na genitální objekt subjektu. Po určitou dobu je libido v součinnosti s energií předpokládaného ničivého pudu, tzv. destruda, jemuž je však v zásadě protikladné. Na jednotlivé psychické procesy je libido rozkládáno katexemi. Z psychoanalytické teorie libida byl odvozen konstrukt složité interpretace vzniku neuróz a psychogenních psychóz, který má spekulativní charakter. V jiném kontextu se hovoří o jáském libidu či ego-libidu, které se vztahuje zejména k jáským mechanismům. Zcela jiné je pojetí libida u C. G. Junga, podle něhož libido představuje odsexualizovanou životodárnou a univerzální sílu, srovnatelnou s Bergsonovou kategorií „élan vital“.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Carl Gustav Jung, genitální stadium vývoje, id, katexe, neofreudismus, psychoanalýza, tvořivost.