id

[Latinsky ono], v psychologických koncepcích chápajících osobnost jako vrstevnatou strukturu vývojově nejstarší a nejhlubší (bioarchaická) vrstva (id – ego superego), která obsahuje pudovou energii (libido

) a z níž pramení instinktuální pohnutky chování. Podle S. Freuda

složka osobnosti, která není v kontaktu s vnějším světem a která se řídí výhradně principem slasti (motivační síly skryté v i. usilují o okamžité uspokojení). „Temná oblast osobnosti“, zobrazená ve slepých vášních, proti nimž je třeba v pojetí psychoanalýzy budovat obrany (socializační a sublimační proces). Pro iracionální biologizaci (vágnost terminologie, apriorní energetismus, biologické funkční odtržení od fyzických a časových determinant lidského chování) jeden z diskutabilních článků hlubinné psychologie. Přes četné biologické, psychologické a filozofické kritiky nalezl pojem id uplatnění v dynamické psychologii na přelomu 1. a 2.poloviny 20. století (energetická základna vnitřních pohnutek jednání).