Vladimír Jiránek

*6.6.1938 (Hradec Králové, Československo) – †6.11.2012 (Praha, Česká republika), významný český kreslíř, ilustrátor, karikaturista, výtvarník, scenárista a režisér animovaných filmů. Po maturitě na přeloučském gymnáziu vystudoval žurnalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1962) a již během studií pracoval v novinách a začal kreslit (přivydělával si po hospodách kreslením portrétů). Tíhl ke karikatuře

a vzhledem k tehdejším politickým a společenským poměrům se rozhodl pracovat po celý život jako kreslíř na volné noze. V počátcích vyšel z tvorby Američana Saula Steinberga

, ale záhy si vytvořil svůj osobitý rukopis, pro který je typická jednoduchá nedokončená linka, umění sžíravé zkratky a myšlenkově bohatý podtext. Pracoval pro řadu periodik (Dikobraz, Reportér, Literární noviny, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Živa aj.), jako karikaturista se významně angažoval v roce 1968, za což se mu následně normalizační režim „odměnil“ několikaletým zákazem publikování. Útočiště našel v Krátkém filmu Praha, kde se začal věnovat kreslenému filmu, k němuž ho přivedl zkušený režisér Václav Bedřich, jenž si ho vybral jako výtvarníka ke svým snímkům Automatic, Pivo přes ulici, Dobré jitro, Výlet, Ššš a Děkujeme, pánové. Postupně se vypracoval až k samostatné režii (často spolupracoval s vynikajícím animátorem Josefem Hekrdlou) a v 70. a 80. letech natočil několik krátkometrážních společenských (často velmi sžíravých) moralit

na různá témata, za které získal řadu domácích i zahraničních ocenění, z nichž nejvýznamnější byl Zlatý medvěd na Berlinale 1978 za satirickou režijní prvotinu Co jsme udělali slepicím. V 70. letech se jako výtvarník podílel i na startu dodnes oblíbených večerníčkových seriálů Bob a Bobek – králíci z klobouku a Pat a Mat. Jeho kresby se v této době staly i symbolem ekologického hnutí Brontosaurus a přispěly k jeho popularizaci (Jiránek byl autorem obrázku brontosaura, který se stal jeho logem). V časech polistopadových se věnoval zejména politické karikatuře, vystavoval doma i ve světě a sbíral pocty. Jeho vtipy na aktuální témata s přibývajícími dávkami trpké ironie

se objevovaly v Lidových novinách, Mladé frontě Dnes, v Hospodářských novinách, v Reflexu a na internetových stránkách Neviditelného psa. Vydal patnáct autorských knih – např. Anekdoty o civilizaci (1977), Jak je tomu u lidí (1983), Běžte a milujte se (1987), Události (1990), Všichni jsme demokrati (1992), Kniha pro knihomoly (2007), Osm příběhů o lásce a manželství (2007), Klikni si… (2007). Byl spoluautorem knihy Proti blbé náladě (1999) a také významným ilustrátorem knih jiných autorů (Jak jsem bránil přírodu, Parkinsonovy zákony, Zákaz vjezdu do ráje, Stará dáma se baví aj.). Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda

v Příboře (Freudova stylizovaná postava se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa). Stal se dokonce také autorem obrázků k počítačové hře Expedice na divnou planetu. V roce 1998 získal cenu Karla Poláčka

v kategorii Humor moudrých a v roce 2005 mu prezident republiky Václav Klaus

udělil medaili Za zásluhy. Profesní organizace Česká unie karikaturistů ho vyznamenala výroční cenou Řád bílé opice. Vladimír Jiránek, jenž byl nejen vynikajícím umělcem a společenským komentátorem, ale i vzácně skromným, poctivým a čestným člověkem a sarkastikem bystrého myšlení, jenž miloval svobodu a anglické tradice a jenž nesnášel pokrytectví, zemřel před půlnocí v noci z 6. na 7. listopadu 2012 po dlouhé těžké nemoci. Vybraná filmografie (krátkometrážní animované filmy a výtvarník, není-li uvedeno jinak): groteska na téma civilizace a technického rozvoje Automatic (1973; Zlatá plaketa na MFF v Teheránu), historka o muži, který se nemůže dostat ke svému pivu, Pivo přes ulici (1974), Dobré jitro (1975; Stříbrný medvěd na MFF v Berlíně), Výlet (1975; Stříbný medvěd na MFF v Berlíně), Ššš (1975), čtyřminutové vyprávění o historii automobilu Děkujeme, pánové (1976), večerníčkový animovaný seriál Pat a Mat (pilotní díl pod názvem Kuťáci 1976, jména Pat a Mat od roku 1989, výtvarná podoba postaviček + spolupráce na scénáři), satira

o tom, jak si lidé udělali ze slepic roboty

na výrobu vajec, Co jsme udělali slepicím (1977, + režie; Zlatý medvěd na MFF v Berlíně), humorné postřehy z hokejového zápasu Hokej je hra (1978, + režie), populární večerníčkový seriál Bob a Bobek – králíci z klobouku (od roku 1978, autor kreseb), výpověď o současném stavu společnosti Zpráva o stavu civilizace (1981, + režie), ekologicky laděná sarkastická moralita Zpráva o medvědech (1983, + režie ve spolupráci s Růženou Brožkovou), úvaha o olympijských hrách Olympijský oheň (1983, + režie ve spolupráci s Josefem Hekrdlou; 1. cena na filmovém festivalu v Rennes 1984), paralela mezi životem lidí a říší brouků Jam-session (1985, + režie ve spolupráci s Josefem Hekrdlou), sarkastická úvaha na téma „a co dál?“ s názvem Computerland (1987, + režie).