intencionalita

Filozofie

Filozofie, [latina], nutná vztažnost psychických aktů (vědomí) k nějakému předmětu (vědomí je vždy vědomí něčeho). Scholastika označovala poznávací vztah k předmětu v jednotlivostech jako intentio prima, v obecnosti intentio secunda. F.Brentano ve své tzv. deskriptivní psychologii soustředěné na „psychické akty“ nahrazuje intencionalitou jím neuznávaný objekt, tj. na člověku nezávislý obsah. Předpoklad o existenci objektu jen jako předmětu intencionálního aktu kvalifikuje Brentanův tzv. realismus jako subjektivní idealismus. Na Brentana navazuje jednak tzv. intenční psychologie, která intencionalitu pokládá za základní funkci vědomí, jednak fenomenologie E.Husserla, která akcentuje subjektivně idealistickou stránku intencionality, chápe ji jako podstatu vědomí a snaží se budovat teorii tzv. čistého vědomí bez vztahu k objektivní realitě. Logická sémantika užívá označení intencionalita pro vlastnost jazykových aktů, kdy se myšlenka zaměřuje k předmětům, kterých se týká, nikoli k samotným slovům, a tím předměty získávají tzv. sémantickou průzračnost.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 9. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Franz Brentano, intenční psychologie, noema-noesis, rakouská psychologická škola.