transcendentální fenomenologie

Název Husserlovy

filozofie sluhující objektivně idealistické a subjektivně idealistické momenty. Husserl vyšel z deskriptivní psychologie

Brentanovy

, z níž přejal zejména pojem intencionality, tj. zaměřenosti vědomí na objekt, přičemž ovšem vědomí a objekt jsou nerozlučně spojeny. Podle Husserla se má stát vědeckou teorií poznání fenomenologie, která nazírá předmět vědy neoddělitelně od myšlenkové činnosti subjektu. Akty vědomí podle Husserla konstituují předměty. V díle Ideen zu einer reine Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie (Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filozofii) přešel k transcendentální filozofii, ke konstrukci transcendentálního subjektu, který dává předmětům a světu platnost bytí; v subjektu se slučuje individuální a všeobecné. Fenomenologie jako transcendentální filozofie má být první filozofií a má vytvořit bytostný základ veškeré vědy. Husserl se domníval, že dovršuje transcendentální filozofii spjatou tradičně se jménem Kantovým

. V Karteziánských meditacích se odvolává na Descartovo

spojení já a myšlení a prohlašuje za základ všeho myšlení čistou subjektivitu, oblast čistého vědomí, transcendentálního

ega.