Max Scheler

[Šéler], *22.8.1874 – †19.5.1928, německý filozof, psycholog a sociolog, jeden ze zakladatelů tzv. filozofie antropologie, profesor univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl ovlivněn fenomenologií E.Husserla

a filozofií W.Diltheye

. V díle Der Formalismus in der Ethik und die materiele Wertethik (Formalismus v etice a materiální hodnotová etika) založil „hodnotovou“ etiku, jejímž středem je člověk a která spočívá na apriorním, intuitivním uchopování hodnot. Kantovu etiku považuje za formální a klade proti ní etiku „materiální“. Formální etika pojímala podle Schelera člověka jako rozumovou bytost, jako logický subjekt rozumové činnosti. Osobnost člověka je spíše bezprostředně žitá jednota cítění, milování, nenávidění, hodnocení, chtění. Rozum je cosi všeobecného, mrtvého. Proti němu stojí duch, který sice rozum zahrnuje, ale nemůže být na rozum redukován. Scheler vidí v člověku dvě vzájemně odlišné stránky: na jedné straně pudovou, živočišnou, na druhé straně duchovní. Duchovní, vyšší skutečnost mu představují hodnoty, jež díky svému apriornímu uspořádání přesahují člověka a nabývají kosmického, náboženského charakteru. Duchovní v člověku koresponduje s bohem prostřednictvím lásky. Princip lásky má jednak zjednávat základní mravní poměr mezi lidmi, jednak člověka uschopňuje chápat nejvyšší hodnoty, úsilí o ně tak přibližuje hodnotám božského, v čemž Scheler vidí vrchol mravního jednáni. Dualismus reálné a ideální stránky je i základem Schelerovy sociologie. Jejím úkolem je zkoumání vztahů mezi tzv. reálnými a ideálními faktory ve společnosti, kterými nahrazuje Scheler vztah společenského bytí a vědomí a tak jej mystifikuje. Osvobození ducha od reálných faktorů, což je podle Schelera konečný cíl společenského vývoje, může uskutečnit jen omezený počet zvláště nadaných jedinců. Schelerova díla tvoří však důležitý vývojový stupeň mezi filozofií života a existencialismem (byl jím ovlivněn například M.Heidegger

). Další spisy: Vom Ewigen im Menschen (O věčném v člověku), Místo člověka v kosmu, Řád lásky.