Jean-Paul Sartre

[Sartr], *21.6.1905 (Paříž, Francie) – †15.4.1980 (Paříž, Francie), celým jménem Jean-Paul Charles Aymard Sartre, francouzský filozof a spisovatel. Představitel francouzského ateistického existencialismu. Původním povoláním středoškolský profesor. V hlavním filozofickém traktátu z roku 1943 L'Etre et le Néant (Bytí a nicota) kombinoval ideje Heideggerovy, Husserlovy a Hegelovy s vlivy karteziánského dualismu a fichteovské filozofie aktivity a svobody. Snažil se založit fenomenologickou ontologii. Subjektivismus jej vedl k roztržce mezi svobodou a nutností, historií a přírodou, kolektivem a individualitou a zároveň k bezvýchodným pokusům o kompromisní „třetí cestu“ mezi světem buržoazie, jehož konzervatismus, rasismus, kolonialismus a imperialismus napadal, a socialismem, jehož marxismus odmítal jako „dogmatismus“ a proti jehož kolektivistické organizovanosti dělnické třídy stavěl individualistickou revoltu. V poválečné vlně existencialismu v západní Evropě vystupoval jako jeho hlavní představitel. Více než jiní existencialisté vyjadřoval svou filozofii („existence předchází esenci“, člověk je „svým vlastním svobodným projektem“, je „odsouzen k svobodě“, jedinec odpovídá za celé lidstvo) beletristicky: romány Nevolnost, Cesty k svobodě, povídka Zeď aj., ale daleko výrazněji v dramatech: Mouchy, Počestná děvka, S vyloučením veřejnosti, Špinavé ruce). V nedokončeném díle Critigue de la raison dialectique (Kritika dialektického rozumu) podal přehodnocení marxistické koncepce společensko historické praxe, kterou nahrazoval praxí individualistickou, a voluntaristickou deformaci historického materialismu. V názorech na literaturu se rovněž odrazily rozpory Sartrova „neomarxismu“: snažil se spojit vulgární sociologismus s psychoanalýzou na subjektivistickém základě „angažovanosti“ (Co je literatura, Slova). Zapojil se do světového mírového hnutí a podílel se též na protikomunistických kampaních. Nobelovu cenu