Bernard Bolzano

[Bolzáno], *5.10.1781 – †18.12.1848, český (německy píšící) filozof, matematik a logik, sociální a náboženský myslitel, profesor univerzity v Praze. Svou výchovnou činností jeden z myšlenkových připravovatelů revoluce v roce 1848. Pro své pokrokové názory byl zbaven za metternichovské reakce profesury a perzekuován. Byl objektivní idealista, spojoval dialektický atomismus (jednoduché substance na sebe vzájemně působí a mění se) s platónskými ideami (existence pravd o sobě a čistých pojmů). Navázal na leibnizovsko-wolffovský racionalismus, v celé své činnosti sledoval eticko-humanistické cíle. S německou klasickou filozofií jej spojoval idealismus, lišil se však zejména od Hegela a jeho směru svou orientací na logiku. Na tomto základě spojoval ontologii a gnoseologii s logikou. Ve své teoretické konstrukci vědy ji v návaznosti na leibnizovskou tradici pojímal jako samostatnou poznávací instituci s vlastním řádem, teorií a logikou výstavby. Jako předchůdce moderního pojetí logiky anticipoval některé její pojmy: pojem logické pravdy, rozdíl mezi vyplýváním a odvoditelností, větu o dedukci ap. V matematice zpřesňoval základní pojmy (například funkce spojitá v jistém intervalu, v jehož žádném bodu nemá derivaci). Formuloval, předjímaje práce Cantorovy, některé základní poznatky teorie množin. V sociálně kritickém a sociálně utopickém myšlení byl odpůrcem majetkové a sociální nerovnosti a nespravedlnosti. Věřil v pokrokovou roli státu, rozumu a přirozené touhy po štěstí při přeměnách společenského života. Náleží mezi představitele pokrokových počátků scientistické linie filozofie. Významně ovlivnil antipsychologický empirismus Brentanův, počátky Husserlovy fenomenologie a myšlenkové zaměření Pražského lingvistického kroužku. Bolzanův význam byl doceněn teprve v průběhu 20. století. Hlavní díla: Vědosloví, Paradoxy nekonečna, O nejlepším státě.