pravěké umění

Pravěk / Archeologie

Začátky evropského pravěkého umění spadají do období středního paleolitu, kdy se objevují opracované kameny připomínající lidské nebo zvířecí postavy. Byly prováděny jednoduchou úpravou pazourků nebo křemenů do podob medvěda, mamuta a soba (hamburské kameny s retuší, kamenné plastiky z jeskyně Bizé se stopami pomalování manganem a červeným okrem, moustérien). Mladopaleolitické umění, vyjadřující především vztah člověka ke zvířatům, rozvinuli již lidé soudobého typu Homo sapiens sapiens. Od začátku se vyskytují všechny druhy paleolitického umění: jeskynní malby, rytiny, kamenné a modelované reliéfy, lidské a zvířecí plastiky z kamene, hlíny, kosti a parohy. Pro starší období aurignacienu a gravettienu je charakteristické lineární pojetí, v solutrénu a zejména v magdalénienu převažují malba a plastické tendence přecházející v pozdním období opět k lineárnímu cítění. Kromě realistického a naturalistického frankokantaberského stylu se rozšířilo, zvláště ve střední a východní Evropě, drobné umění schematicky stylizovaného až geometrizujícího pojetí, v němž mimo vyobrazení zvířat (jeskyně Pekárna) převládají ženské postavy s nadsazenými znaky plodnosti (Venuše), sošky 3,5-22 cm vysoké, v pískovci, vápenci, kosti či jantaru. V období mezolitu se od přelomu 9. – 8. tisíciletí rozvíjelo umění skalních maleb v jihovýchodním Španělsku, jehož datování však není jisté, z jižní Francie pocházejí červeně malované oblázky, jejichž lineární vzory měly symbolický význam. V pokročilejší maglemoské kultuře (Dánsko) se objevují geometrické i figurální motivy, jednoduché ozdoby a amulety a drobná zvířecí plastika. Z Reymarksgaardu a Jordlose (Dánsko) pocházejí schematické postavy ryté do kosti. Vývoj neolitického umění začal na Předním východě – kamenné hlavy, plastiky lidí a zvířat (Ejnan, 9. tisíciletí), řezby a na lebkách modelované hlavy (Jericho, 7.tisíciletí), plastiky dokládající kult předků a Velké matky se zvířaty i ojedinělé nástěnné malby s mytologickými a kultovními výjevy, ornamentem a zvířaty, například s leopardy a býky (Çatal Hüyük). Podobně se rozvíjela i malbou a reliéfem zdobená keramika, často zoomorfních a antropomorfních tvarů. V Evropě neolitické umění reprezentují zejména kamenné plastiky, předzemědělské kultury (Lepenski Vir u Železných vrat), monumentální hliněná plastika (Vinča), drobná plastika zvířat, sedících žen a symbolů plodnosti (hliněné, kostěné, kamenné idoly), jejichž vzory jsou pravděpodobně v anatolské a egejské oblasti. Kromě schematických plastik se objevují i expresívní sošky muže se srpem a sedícího zamyšleného muže (Cernavodă). Modelová plastika zachycuje trojrozměrné objekty, chaty, krby a oltáře (Bylany). Nositelem výtvarného projevu je keramika s převládající geometrickou abstraktní výzdobou (bod, linie, kruh, spirála, voluta, meandr, páska, vlnovka), naturalistické motivy jsou vzácné. Nejasný je původ a význam spirály, která v některých oblastech chybí, část ornamentů snad vznikla degradací symbolů. Malovaná keramika využívala bílých, červených a hnědých až černých barev. Formální dokonalostí vyniká keramika kultur Mariţa, Gumelniţa, Petreşti a Cucuteni-Tripolje (Rumunsko). V evropském eneolitu se rozpadla dosud jednotná výtvarná kritéria, omezila se mnohotvárnost plastické tvorby z hlíny a převládly geometrické postupy. Celková ztráta plastického cítění se projevuje v nedokonalých zoomorfních a antropomorfních nádobách, modelová plastika je obohacena motivem vozu (kultovní vozík s dvojicí býků, Radošiná). Akcentuje se volná plastika – ploché idoly se stereotypní rytou výzdobou, objevují se nové formy kultovních nádob v souvislosti s rozvojem solárních kultů (dvojdílné mísy). Nové materiály (měď, zlato) a geometrické zpracování kovových předmětů zpětně ovlivnily keramiku směrem ke schematismu. Současně začínaly monumentální stavby a urbanismus. Na skalních malbách neolitu a eneolitu převažují stylizované lidské postavy, zvířata a symbolické znaky. Současně se rozvíjel i západoevropský megalitický okruh časově a lokálně odlišných forem, přetrvávající až do doby bronzové. Je charakterizován pohřby v kamenných hrobkách a monumentálními kultovními místy. Ve Francii převládají galeriové hroby, v severním Německu a Skandinávii dolmeny a chodbovité hrobky s kruhovou komorou připomínající středomořské tholoi. V Bretani tvoří kultovní místa řady menhirů (Carnac, Kermario, Kerlescan), v Anglii kruhové dispozice tří koncentrických kružnic tvořených řadami trilitů, připomínající vzdáleně chrámy na Maltě (Stonehenge, Avebury), jejich původní a smysl není znám. Výzdoba zahrnuje figurální reliéfy, v hrobkách sluneční symboly (soustředné kružnice, kolo). Z období pozdního eneolitu se vyvíjely kultury doby bronzové. V mimoevropských oblastech vyniká zvířecí plastika raně bronzových kultur Anatólie (Alaça Hüyük) a severočínské oblasti, podmiňující vznik zvěrných stylů nomádských etnik eurasijských stepí. Pod vlivem civilizací Předního východu se rozvíjelo egejské umění, ovlivňující koncem raně bronzové doby rozvoj bohatého dekorativního stylu karpatské kotliny (rytá inkrustovaná výzdoba nebo plastické dotváření keramiky, opevněné osady městského charakteru otomanské kultury). Období starší doby bronzové je charakterizováno schematizací ženských plastik, omezením barevnosti kompozice a ornamentu a celkovou tendencí ke geometrizaci (idoly). Byly zaváděny nové typy a varianty kovových výrobků specializovaných řemeslnických dílen (dýky, nože, jehlice) a konstituovalo se umělecké řemeslo. Objevují se tzv. knížecí pohřby s bohatou výbavou (spony, přívěsky, šperky), ve střední době bronzové dlouhé meče, tordované jehlice a náramky s pečetítkovými hlavicemi, bohatě zdobené prsteny a nánožní kruhy, hliněné oltáře se zvířecími oběťmi. V ryté keramice převládá trojúhelník a klikatka (zalamovaná vlnovka). Typickým projevem severní Evropy je výrazná ornamentika – kruhy, spirály a jejich kombinace. Rozvoj kultu (nahrazování vegetativních kultů solárními) dokládají například kultovní nástroje (lury), soubory nádob na pití, vozíky (Milavče) a výzdoba zbraní (dýka s rytou složitou solární symbolikou, Barca). V mladší době bronzové se objevil smysl pro plastičnost a kombinační schopnosti u spon různých typů, jejichž formální podoba se komplikovala a postupně získávaly charakter šperku (jedno- a dvoudílné zápony, složité závěsky), celkově převažují abstrahující tendence. Rozvíjela se opět výroba skleněných perel, symbolický význam získávaly drobné figurky ptáků (labuť, kachna). V bojovnické výbavě se objevuje štít, pancíř a bojový vůz (Plzeň, Čaka, Obišovce okr. Košice-vidiek). Prvním celoevropským uměleckým stylem je halštatský styl přechodu mezi dobou bronzovou a železnou. Vyrůstal z domácích kořenů (vztahy geometrického ornamentu ke kultuře popelnicových polí), je přísně geometrického charakteru s převládajícími lineárními pravoúhlými prvky, jako součást širší tendence geometrických slohů rozšířených od Mezopotámie a Předního východu po celé Evropě. Západní okruh halštatského stylu byl ovlivňován kulturou villanovskou a etruským uměním, východní okruh řeckým geometrickým stylem, trácko-kimmerijským uměním a zvěrným stylem pontské oblasti (zvláště skytským uměním). Při zobrazení lidských a zvířecích postav převládala ornamentální schémata (figurky býků, koní zdobící kultovní i profánní předměty) symetrického charakteru, symbolika obohacuje zejména solární motivy. Rozšiřovaly se tvary spon (spirálovité, obloukové, loďkovité, terčovité), vedle dýk se početněji objevily dlouhé meče se zdobenými litými nebo dřevěnými jílci, bronzová zbroj a přilby, bronzové nádoby (cisty, situly) s narativnímí výjevy v tepaném reliéfu. Zdobené koňské postroje a čtyřkolové vozy kultovního i užitkového charakteru. Keramiku reprezentují velké urny, měsíční idoly, architekturu a urbanismus etážovité mohylovité tzv. knížecí hrobky s četnými importy a opevněná sídliště se středomořskými prvky (Heuneburg). První osobitý stylově stabilizovaný výtvarný projev severně od Alp vytvořili Keltové v rámci laténské kultury mladší doby železné. Laténský styl inspirovaný středomořskými kulturními okruhy se rozšířil zejména v oblasti vlivu keltských etnik, podobně jako v jihovýchodní Evropě trácké umění, ovlivněné řeckými, orientálními a eurasijskými prvky. Západně od Rýna navazuje na laténský styl provinciální římské umění, na sever od Dunaje převládá kultura germánských kmenů charakterizovaná renesančních halštatských výtvarných tradic, přežívajících severbě od oblasti keltského vlivu. Typické je omezení figurativního projevu, užité umění se omezuje na spony a zbraně, roste význam středomořských a provinciálních importů (nádoby, toaletní potřeby, zrcadla, sklo, keramika – terra sigillata). Výraznější výtvarný projev se uplatňuje až v období stěhování národů pod vlivem pozdně římského uměleckého řemesla, ve východních oblastech s patrnými prvky kultury nomádských etnik (Sarmaté, Hunové, Avaři, Protobulhaři). Řemeslo se soustředilo především na šperk s výraznými optickými efekty (barevné emaily, drahé kameny) v návaznosti na některé laténské techniky. Vývoj vyústil na severu ve vikinské a inzulární umění, ve východní a střední Evropě v umění raně feudálních států.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 5. 2007
Autor: -red-