kult

Podstatná součást každého náboženství, spočívající v souhrnu úkonů (obětí, magických praktik, modliteb), jež vytvářejí rituál

. Cílem kultu je vnější projev náboženské úcty nebo získání přízně nadpřirozených sil. Nejstarší formy náboženských kultů představovaly magické obřady kultů přírodních sil (démonů), fetišů

, totemů

, idolů

a kult mrtvých; teprve v pozdějším období vznikl kult božstev, posléze jediného boha a světců. V přeneseném slova smyslu představuje kult náboženskou víru jako odraz historických, společenských a etnicko-geografických podmínek, jež určovaly předmět i formu konkrétního kultu (kult kmenových božstev, nejvyšší bytosti, umírajících a znovuvzkříšených bohů, héroů, kult slunce, předků, kult utrpení). – Ve starověku se po formální stránce rozlišovaly kulty soukromé (konané jednotlivcem za svou osobu, rodinu nebo za kultovní sdružení) a kulty veřejné (konané oficiálními představiteli obřadníky, kněžími). Po obsahové stránce se výrazně prosadil kult rodový (sepětí členů rodu s určitým božstvem bez vazby ke konkrétnímu místu; v Římě například kult lánů, penálů, génia), kulz místní (vazba náboženské představy či sakrálního jevu na konkrétní místo, kde většinou později vznikl oltář svatyně ap.), který prošel vývojem od totemismu k uctívání polyteistického

božstva a přežíval mnohdy sociální či etnické migrace i změny společenství a státního zřízení a kult mrtvých (kult předků, duchů, duší), který vznikl na nízkém stupni vývoje náboženských představ (animistická víra v posmrtnou existenci zesnulých bytostí) a který s proměnami společenství nabyl nových forem (řecký kult zemřelého-héroa, spojený většinou s místním kultem, například Thésea v Athénách). Zvláštní skupinu tvoří tzv. kult nesmrtelných (z taoismu odvozená víra v tělesně nesmrtelnou bytost, v niž se člověk mění úmrtím na základě asketické průpravy a síly vůle). Z hlediska předmětu uctívání byly nejpočetnější kulty mateřské, vyvíjející se z fantazijních odrazů skutečného významu mateřství v prvobytně pospolné společnosti přes náboženské idoly rodové společnosti (kult pramatek rodů, matek rodového hospodářství) až ke kultu Matky země (Gaia

, Gé) a kultu Velkých matek (Isis, Kybelé, Párvatí), jejichž ohlasy doznívají v křesťanském

kultu Panny Marie;.