šperk

Řemesla a technologie

[Němčina], předmět sloužící k ozdobě lidského těla, vlasů nebo oděvu, dekorativního charakteru (náušnice), spojující estetické působení s praktickou funkcí (jehlice, spony, součásti oděvu), vystupující jako symbol (gema, skarabeus) nebo apotropaion, jako objekt reprezentace a vyjádření moci (diadém, koruna) či označující sociální vztahy, rodovou nebo spol. příslušnost majitele (prsten, pečeť) i jako nositel magických významů (amulet, magické významy drahokamů). Šperk se užíval a vyvíjel od paleolitu s použitím přírodních materiálů (kost, zuby, kameny, dřevo, lýko, jantar, korál, lastury) ve formě závěsných šperků aplikovaných na lidské tělo (náhrdelník, náramek, nákrčník, nánožní kruhy). Během vývoje se rozšiřuje sortiment forem, typů, materiálů, technik a aplikací ve shodě a dobovým výtvarným názorem a technickými možnostmi. Od eneolitu a zejména od doby bronzové se zvláště v souvislosti se zpracováním kovů (měď, cín, olovo, stříbro, zlato) vyvíjejí prsteny, náušnice, přívěsky, součásti oděvů (jehlice, spony, zápony, pásy), uplatňuje se glyptika (gemy, pečetidla), zdokonalují se zlatnické techniky (filigrán, granulace, zlacení, plátování), uplatňují se výrobky ze skla a skelných past nebo emailem zdobené šperky (pektorály, přívěsky, spony). Rozvíjí se techniky zdobení kovů (tausování, niello, cizelování, rytí), broušení drahokamů a užití perel, řezba v kosti, zejména ve slonovině. Během vývoje šperku podléhala výroba i užívání módním hlediskům, obliba jednotlivých forem a materiálů se měnila a vyvíjela. Starověké a byzantské šperkařství rozvíjelo zejména glyptiku a zlatnické techniky, zvláště email, ve středověku se uplatňují pásy, často lité cizelované spony plášťů, převažuje zlatnictví, stříbrotepectví a kovorytectví, kromě drobného šperku dominují symboly sociální příslušnosti majitele (závěsné relikviáře, koruny, prsteny, kříže, pektorály). V renesanci jsou kromě běžných typů oblíbeny perly, náhrdelníky, řetězy a řetízky, přívěsky s miniaturami, gemami ap. V baroku se v široké míře uplatňuje zejména broušený drahokam. V 19. století se omezuje sortiment, klesá umělecká hodnota a převažuje sériová výroba. Uplatňují se historizující slohové názory a inspirace historickými formami a tech. Akcentován je šperk ve výtvarné produkci biedermeieru a zvláště v secesi, která přináší obrodu uměleckého šperku. V současnosti době je šperkařství obrozující se discipiínou, považující umělecký šperk za umělecké dílo malých rozměrů, reagující podobně jako ostatní umělecká odvětví na dění své doby. Uměleckou hodnotou je jedinečnost zpracování, hodnota materiálu zvoleného výtvarníkem k realizaci představy je druhotná.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 1. 8. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: pravěké umění, růženín, zlatnictví.