eneolit

[Řečtina], pozdní doba kamenná (někdy chalkolit nebo doba měděná). Období v pravěku lidstva následující po neolitu

. Společnost v důsledku nadvýrobku v zemědělské produkci (oradlo, závlahové systémy, zvýšení chovu a využití síly dobytka) rozvíjí svou výrobu (mimo jiné hlubinná těžba měděných rud a kvalitnější kamenné suroviny, hutnictví, slévačství, kovářství, první vozy) a směnu. Ve společenské dělbě práce převládli muži, vznikala patriarchální

organizace; jde o počátek rozkladu rodového zřízení. V pokročilých oblastech (například v 5.–4. tisíciletí př.n.l. na Předním východě, v Egyptě) za výhodných podmínek (několikerá úroda, moře, dostupná ložiska rud), kdy docházelo i k větší koncentraci obyvatelstva ve velkých sídlištích městského charakteru, vyústil eneolit přímo do prvních státních útvarů. Na jiných územích, například ve většině Evropy, s méně příznivými přírodními podmínkami probíhal tento vývoj mnohem déle, urychlilo jej až ovládnutí železné metalurgie. Eneolit je univerzální etapou ve vývoji lidstva s množstvím konkrétních forem. U nás zaujímá eneolit konec 4. a 3. tisíciletí př.n.l.: tiszapolgárská kultura

, nálevkovité poháry, kanelovaná keramika, kulovité amfory, řivnáčská kultura, jevišovická kultura, kult. Kosihy-Čaka, šňůrová keramika, zvoncovité poháry aj. – Ve Středomoří a na Předním východě je označení eneolit nahrazováno pojmem chalkolit; je to období předcházející vzniku prvních státních útvarů, v němž výrazným jevem jsou městská střediska s vyspělou řemeslnou výrobou, obchodem, kultovními místy a značně pokročilou diferenciací společnosti.