zvěrný styl

Zoomorfní styl, teriomorfní styl (z řec. thérion, zvíře) – výtvarný styl nomádských

etnik eurasijských stepí, rozvíjený a šířený od 2. tisíciletí př.n.l., charakteristický užitím zoomorfních motivů k dekorativním účelům. Vycházel z umění loveckých etnik (motiv pohybujícího se zvířete), ovlivněn anatolskými a kavkazskými plastikami zvířat z raně bronzového období (Majkop) a uměním severočínské oblasti. Zvěrný styl se vyvíjel v rámci šamanisticko

-totemistické

kosmologie přechodu od loveckého stadia k organizované pastevecké společnosti, souvisícího s přechodem od kultu zvířecích ke kultu reálných předků (zvíře chápáno jako mužský prvek). Dynamické zvěrné motivy a dramatický pohyb obrysových linií (dravec nebo kočkovitá šelma na kořisti), vyjadřující sílu a schopnosti zvířete, se vyvíjely od naturalismu ke stylizaci, například do kruhu stočená zvířecí těla nebo zvěrným stylem ordoské oblasti ovlivněné čínské umění (až do dynastie Chan), kde tendence ke stylizaci a abstrakci vedla k pohlcení figury abstraktními motivy. Zobrazení lidské postavy se objevilo až v pozdních fázích (zápas héroů) u skytského umění, ordoských a luristánských bronzů (zakončení standart) pod vlivem evropských a asijských kultur. Vrcholným projevem zvěrného stylu bylo skytské umění, spojující smysl pro realistické zachycení detailu a pohybu s dramatičností a dekorativní stylizací; vyzněním zvěrného stylu je sarmatské umění, rozkládající původní formy v dekorační schémata. Vývoj zvěrného stylu probíhal v několika relativně samostatných oblastech (ordoská, altajsko-sajanská, západosibiřská, skytsko-satmatská), jimž bylo společné aplikované umělecké řemeslo, kurgany a v pokročilé fázi stylizace uplatnění ornamentalizujících tendencí. Zvěrný styl se rozvíjel též v interakci s umění civilizací východní a střední Asie (Čína, Írán), Předního východu a přes severní Černomoří pronikal i do jihovýchodní Evropy (Řecko). Těžištěm zvěrného stylu bylo dekorativní umění (dřevo, kost, kůže, kovy) aplikované na oděvech, postrojích, stanech, zbraních ap.; převažoval nízký reliéf a drobná plastika zvířat zobrazených v pohybu nebo v heraldických kompozicích (kočkovité šelmy, zápasy zvířat, gryf, dravci – jelen, los, kozorožec, husa, kachna), v sibiřsko-altajské oblasti i textil a vázané koberce (pazyrycké kurgany, 5.–3. století př.n.l.), v ordoské oblasti zrcadla, zbraně ap. V Evropě zasahoval vliv zvějrného stylu až do východohalštatského okruhu a prostřednictvím Gótů pronikala abstraktní a geometrizovaná varianta i do raně středověkého západoevropského a skandinávského umění; pozdní fází zvěrného stylu bylo umění slovansko-avarské oblasti v 6.–8. století.